S01E14

37 5 0
                                    

Nevnímala jsem vůbec nic, až na pár zatáček v cestě nebo když Mefisto vyskočil.
Pořád mi v hlavě hrála ta věta.
„Violet, do toho se nepleť, to není nic pro malé holky.“
„Violet, do toho se nepleť, to není nic pro malé holky.“
Stále do kola a já nevěděla, jak jí zahnat pryč. Když jsem odlepila hlavu od Mefistovi hřívy, všimla jsem si, že jsme někde hluboko v lese. Běželi jsme tak strašně rychle. To netrvalo moc dlouho, najednou se Mefisto úderem blesku zastavil, já přepadla a skutálela se pryč, zastavila jsem se o obrovský kámen, kterým jsem se praštila do boku.Vyjekla jsem bolesti. Koukla jsem se na Mefista a on koukal někam hluboko do lesa. Koukla jsem se stejným směrem a viděla něco, co bych vidět neměla. Jakoby tam byl, jo já vím, je to neuvěřitelné, ale jako by to byl jednorožec. Mefisto tam koukal, dokud to zjevení neuteklo pryč. Čekala jsem, že Mefisto uteče, ale on místo toho, šel až ke mně. Chtěla jsem vstát, ale bolest mi to nedovolila. Mefisto si lehnul vedle mě a koukal na mě.
„Vím, že to nebyla tvoje chyba Mefisto a neboj, tohle mamce neřeknu.Nevím jestli by to udělala, ale asi by tě poslala pryč a to já nedovolím neboj.Ležela jsem tam celý den a nabírala nových sil.
„Mefisto, pomož mi.“
Mefisto zůstal v klidu ležet a já se mezitím dostala na jeho hřbet.Mefisto pomalu vstal a čekal, co bude dál.
„Vezmi mě prosím domů.“
Řekla jsem a zase zabořila obličej do jeho hřívy. Mefisto se rychle rozběhl, ani nevím kam. Po nějaké době jsme, ale byli doma.
„Zastav.“
Řekla jsem před domem a Mefisto poslechnul. Svezla jsem se na kolena a poslala Mefista do ohrady s tím, že pro něj pak přijdu.Doma nikdo nebyl.Zašla jsem do koupelny a dala jsem si horkou vanu. Z mého zranění se stala obrovská modřina. Po koupeli jsme sešla dolů a tam vyhledala lékárničku.Bok jsem si namazala mastí a potom na ní nalepila náplast, ale ne ledajakou byla to taková ta, která vám zranění zahřeje.Byla největší, kterou jsem tam našla. Když jsem si to zalepila, někdo odemkl a vlétl dovnitř.
„Kde jsi sakra byla?“
Asi byste si mysleli, že na mě křičela máma, ale on to byl Kyle.
„Byla jsem venku..“
„Bál jsem se, nikdo mi nic neřekl.“
Kyle ke mně přišel a objal mě.
„Au.“
Sykla jsem bolestí. 

Pozn: Po delší době je tu další díl !:) Doufám, že se vám bude líbit !:) Nezapomeňte na votes a coments.

This is my incredible storyKde žijí příběhy. Začni objevovat