Let me love you

Plán útěku

Vstala jsem z postele. Jasper seděl na křesle a díval se na mě. „Dobré ráno," řekla jsem prostě. Nějak jsem neměla na nic náladu. Jediné, co jsem právě chtěla, bylo, najít Demetriho a poprosit ho o laskavost. Otázka byla, zda mi vyhoví...

„Jak se cítíš?" zeptal se mě Jasper a sedl si na postel.

„Je mi dobře," řekla jsem a pak jsem se mu podívala do očí.

„Co kdybych dokázala Alici přivést zpět," zeptala jsem se ho. Myslím, že byl mým prohlášením šokován.

„Nikdo to nedokáže," řekl mi klidně.

„Kdybych to dokázala.." chtěla jsem se ho zeptat, zda by se mnou zůstal, ale odpověď jsem znala. Odešel by ode mě. Alice je jeho právoplatná družka.

„Přinesu ti snídani," řekl mi.

„Pošli mi sem Demetriho, prosím," šeptla jsem a Jasper se na mě překvapeně podíval.

„Proč?" zeptal se, ale to už Demetri nakukoval do pokoje.

„Co se děje?" zeptal se a já jsem se natáhla po tričku, co jsem si hodila na sebe. Jasper chvíli stál, a díval se na mě, jako by měl pochybnosti, ale pak se vydal dolů pro moji snídani.

Vzala jsem si do ruky mobil. „Chtěla jsem ti poděkovat," řekla jsem nahlas.

„Dokázal by jsi mě odsud dostat aniž, by si někdo všiml?" napsala jsem na mobil a ukázala mu to. Pochopil, že nechci, aby o tom někdo věděl.

„Nemáš za co, kdybych nechtěl, nepomohl bych ti," řekl a přikývl.

„Potřebovala bych se dostat co nejdál, musím najít otce dřív než on najde nás, nebylo by od věci, kdyby s námi šla Jane," napsala jsem znovu.

„Jak se po včerejšku cítíš?" zeptal se mě a přečetl si zprávu.

„Jako přejetá," řekla jsem a pousmála se.

Vzal si ode mě mobil a něco do něj napsal. Vrátil mi ho a do pokoje vešel Jasper. Zhasla jsem obrazovku s tím, že si to přečtu později a usmála se.

„Odpočívej, ještě se uvidíme," řekl mi Demetri a mrkl na mě.

„Díky," zamumlala jsem a on odešel. Snědla jsem jídlo a Jasper se s ním vydal pryč.

Otevřela jsem obrazovku. „Dnes večer, pošleme tvoji rodinu na lov, moje rodina se příliš zajímat nebude a vlky lze oblbnout, jen se na to snaž nemyslet, Edward je vlezdoprdelka. " Musela jsem se tomu zasmát a pak jsem telefon vypla.

„Jo, to je fakt," zamumlala jsem si.

„Co chceš dělat?" zeptal se mě Jasper a pokusil se na mě usmát. Myslím, že cítil moje napětí. Začínalo mi docházet, že jsem si něco namlouvala a začínala jsem mít představu, jak Alici přivést zpět, ale k tomu jsem potřebovala více síly, síly, kterou měl můj otec...

„Ani nevím, nemám na nic náladu," zamumlala jsem unaveně a předstírala, že jsem unavenější než jsem skutečně byla. Nebylo to těžké.

„Chceš si dnes pospat?" zeptal se mě a pokusil se usmát.

„Pokud ti to nevadí?" zeptala jsem se ho a on přikývl a odešel. Vydechla jsem a vstala, abych si oblékla kalhoty a teplou mikinu. Sedla jsem si na postel a dívala jsem se ven oknem. Jasper mě nebude několik hodin rušit a já mám opět čas.

„Alice, vím, že tady jsi, nemusíš se tvářit, že je tomu naopak," řekla jsem a otočila se na ni.

„Vím co plánuješ, ale nevyjde to, viděla jsem tvůj osud, vím co se stane pokud budeš pokračovat," řekla mi naštvaně.