Let me love you

Dej mi čas

Stála jsem v kuchyni v tetině domě ve Forks. Věděla jsem, že je to jen vize, v horším případě noční můra. To poznám až po probuzení. Otočila jsem se abych spatřila strýce, jak vchází do kuchyně a jde si pro pivo.

Byl stejně nechutný jako vždy na triku měl zbytky malty a staré pizzy, smrděl hůř než popelnice s hnijícími lidskými ostatky a to už snad stačí, aby Vám nebylo tak blbě jako je teď mě.

Narovnal se a otočil, když tak učinil pivo mu vypadlo z rukou a roztříštilo se na zemi. V jeho očích byl strach. Otočila jsem se a spatřila někoho v kápi.

„Kde je Alexandra," řekl mužský hlas s podtónem vlčího vrčení.

„Co tady do prdele děláte, vypadněte," vykřikl strýc a vzal si do ruky nůž.

„Zeptám se naposledy, kde je Alexandra," řekl.

Strýc se na muže rozběhl, ale ten ho sevřel za hrdlo a zaryl mu do něj svoje prsty, které se změnili s drápy.

„Špatná volba," řekl a odtrhl mu kus masa, strýc padl k zemi, chvíli se dusil a pak zemřel.

„Co je to za hluk," řekla teta někde z obýváku.

Rozběhla jsem se tam. „Zmiz, jinak zemřeš," zakřičela jsem na ni. Polekaně vstala a rozhlédla se.

„Tak už vypadni, tvůj muž je mrtvý, snaží se Vás vyloupit, upozornila jsi je na sebe," vykřikla jsem znovu. Teta vydala něco jako vzlyk a rozběhla se ke dveřím, podařilo se jí doběhnout k sousedům, kteří ji pustili dovnitř, bylo mi jasné, že během chvíli je tu policie.

Jen mi nebylo jasné, jak to, že mě slyšela, většinou mě nemohou lidé v mé vizi slyšet, ani na mě reagovat.

„Dobrý pokus Alexandro, ale já tě najdu," řekl jeho temný hlas a se otočila. Jeho ruka se ke mě natahovala a já jsem se s trhnutím probudila.

Na očích mi přistála něčí chladná ruka a já jsem se začala bát ještě víc. Byla jsem k smrti vyděšená, chtěla jsem jen aby mě Esme, nebo Carmen objaly, aby mě někdo utišil.

„Klid, já ti neublížím, ale nesmíš otevřít oči," řekl hlas, a já jsem se pod ním uklidnila. Do mého těla se vléval klid, který nepatřil mě.

„Ty jsi její voják," zašeptala jsem s jeho rukou na očích.

„Ano," odvětil.

„Proč jsi tady? Chci říct, vyhýbáš se mi, proč mi teď pomáháš?" zeptala jsem se.

„Cítil jsem jak jsi vyděšená i přesto, že jsem byl míle daleko, nevím, proč jsem se sem vrátil," řekl a zněl, že je opravdu zmatený.

„Kde je Esme?" zeptala jsem se.

„Je pryč, vlastně v domě kromě nás dvou nikdo není," řekl klidně.

„Oni mě tu nechali a odešli?" zeptala jsem se smutně.

„Museli, museli jít vyřešit něco, důležitého, Volturiovi oznámili, že se přijdou podívat na Renésme, a tebe málem našli, hledají ti lepší ukryt," řekl tiše.

„Neodejdu," řekla jsem pevně.

„Alexandro, je to pro tvé bezpečí," řekl jemně.

„Neodejdu, Volturiovi mi neublíží, vím to," řekla jsem a povzdechla si.