My little Omega [p.jm x j.jk]

7

"Hlavní bránou ale nemůžeme, viděli by nás" zastaví se Jimin
"Nejdeme hlavní branou" zastaví se Jungkook
Jimin to nechápal, přímo před nimi byl jen plot obrostlý keři
"Když jsem byl malý s bratrem jsme často utíkali.. do města za zábavou.. jenže jednou nás matka přistihla a přikázala hlídat hlavní bránu.. jenže otec byl tak trochu na naší straně, jako malý totiž také často utíkal do města a tak nechal udělat tajné dveře" usměje se Jungkook a z kapsy vytáhne roušku a.. obojek?!
"Tohle je aby nás nepoznali.. a tohle.. nechci riskovat" Jungkook se omluvně podíval na Jimina než mu nasadil obojek na krku
Jimin se nad tím pocitem zatřásl a hned si sáhl na krk
"Promiň.." pohladí ho Jungkook po tváři.. "ještě" sáhl do kapsy a ona je postříkal jakýmsi sprejem "nechce aby nás někdo poznal" mrkl Jungkook na Jimina
Jimina zajímalo kde ty všechny věci vzal, radši se ale neptal

Slunce už dávno zapadlo a po ulicích se začli potulovat opilí lidé, Jungkooka napadlo jít na večeři jenže Jimin chtěl vyzkoušet nějaký bar

Oba vešli do dveří a hned je uhodila příjemná vůně a romantická hudba, tohle nebyl obyčejný bar
Stoly a židle byli v tmavé hnědé barvě mezitím co koberec a ubrus na stole byl červený, na každém stole byla váza s růžemi a po zdi byli všude pověšené žlutá světýlka která tvořila většinu světla v místnosti
Jungkook s Jiminem se posadily k volnému stolu a hned po pár sekundách k nim přišla nejspíš číšnice, Jungkook si Jimina okamžitě přitáhl k sobě, nedovolí dívat se jiné Alfě na jeho omegu, když ale zjistil že ona číšnice je omega trochu se uklidnil a stiskl kolem Jiminova pasu povolil
"Dáte si?" zeptá se unaveně čehož si Jimin hned všiml, měla velké kruhy pod očima a bledou pokožku, měl o ní menší strach i když se neznali
"Dáme si červené víno a.." Jungkook se podíval na Jimina "džus" řekl a zrak vrátil zpět na číšníka který jej kývl a zmizel za pultem
"Džus?!" zamračil se Jimin
"Ano, moje omega nebude pít alkohol ani nic takového" řekl Jungkook klidně
Jimin zamrkal a chtěl zase něco namítat jenže hned zmlkl, omega by měla svou Alfu poslouchat, sice jsou ve 21. století a některá pitomá 'pravidla' pro omegy stále platí, jako třeba posluchat svoji Aflu.. když o tom ale Jimin tak přemýšlel nepít alkohol nebylo nic hrozného, jeho Alfa mohla vymyslet něco mnohem horšího

Po chvíli se u jejich stolu objevila znovu zase ta stejná omega a položila před ne jejich objednávky
Už byla na odchodu ale zarazila
"Jste mi nějak povědomí.. nejste vy princ Ji-
Jungkook ji hned utišil zvednutým ukazováčkem a ona jen chápavě přikývla
Oba začli tedy v klidu popíjet, Jungkook své víno a Jimin svůj džus

...

Po nějaké chvíli se ocitli opět venku a tentokrát Jimin neměl ani tušení jak míří
Jungkook řekl jen něco o nějakém rybníce a to bylo vše

Momentálně šli po betonové cestě uprostřed parku
Jimin už věděl o jakém rybníce to mluví, přímo uprostřed parku byl rybník, měsíční světlo které se na něm odráželo osvětlovalo okolí
Jimin si všiml že zde nejsou jediný, přítomnost ostatních se ale rozhodl ignorovat a užít si večer s jeho Aflou
Kousek od rybníku si ještě všiml stánku s cukrovou vatou a dalšími sladkými věcmi
Pro jejich smůlu všechny lavičky bylo zabrané, ani to ale Jungkooka nezastavilo, taková věc mu nebude kazit večer
Hodil svou bundu na zem a posadil se na ní, omegu si stáhl do klína a bylo

Jungkook už dávno věděl že Jimin miluje pozorování hvězd a co by to byl za manžela kdyby se nedíval s ním, nevyrovná se to sice jeho videohrám ale pro štěstí jeho manžela by udělal vše
A mezitím co Jungkookova mysl se točila pouze kolem jeho manžela Jimin nevnímal nic jiného než krásný výhled na noční oblohu

Jimin se k Jungkookovi trochu víc přitiskl protože mu začínala být zima, měl na sobě sice teplý svetr ale i přes ten cítil ledový vítr má své pokožce
Jungkook si toho samozřejmě hned všiml a tak se rozhlédl kolem, jedna z laviček už byla prázdná
Zabalil jeho manžela do jeho bundy a sám se posadil na lavičku
"Děkuju" šeptl Jimin a dál pozoroval oblohou, už teď vedle že nikdy nebude litovat jeho 'ano' a nikdy nezapomene to Jungkookovo
Jimin se podíval na Jungkooka který se na něj díval dekou dobu

"Půjdeme" šeptl Jungkook
Jimin chtěl něco namítat ale nakonec kývl, věděl že už je pozdě
Oba se tedy zvedli a ruku v ruce se rozešli zpět do zámku

Ti dva ale nebyli jediný kdo si ten večer užil

S touhle kapitolou jsem absolutně nespokojená takže je možné že ji ještě změním