My little Omega [p.jm x j.jk]

30

Těžké kapky deště dopadali na okenní tabulky mezitím co Jimin seděl na okenním parapetu a zamyšleně hleděl ven, neměl rád déšť ale zvuk kapek dopadajícíh na okno ho vždy nějakým způsobem dokázal uklidit, zásluhu ale spíše přiděloval Taemu který stejně jako on, seděl na okenním parapetu
"Jimin, jsi na řadě" promluvil Taehyung, hráli karty, zrovna tato hra nepatřila k těm které by Jimina bavily a přišli mu nějak záživné ale ani jedna omega neměla co dělat a proto jim najednou něco jako karty přišlo o něco zábavnější, teda až do teď
"Už mě to nebaví Tae" povzdechl si Jimin a hlavu si opřel o zeď za ním, poloha ve které seděl začínala být docela nepohodlná a občasné křeče v jeho břiše tomu moc nepomáhali
Taehyung si stejně jako Jimin povzdechl a se spoustou energie seskočil z okenního parapetu na zem, Jimin mu záviděl, jeho bratr už se konečně mohl zase pohybovat jak jen se mu zachtělo mezitím co jemu dělalo problém si dojít i na záchod, už aby to měl všechno za sebou
"Co takhle se chvíli projít?" usmál se Taehyung a vzal Jimina jemně za ruku a pomohl mu zpět na zem a opatrně ho zatáhl na postel "Chvíli si lehneme hm?" usmál se Tae a zatlačil Jimina na postel do které si lehl hned vedle něj
Jimin nic nenamítal a spokojeně zavřel oči

...

Bylo to jen pár minut potom co Jimin usnul a Taehyung odešel zkontrolovat jeho manželi i s jeho mimčem, když se dveře znovu otevřeli, nebylo to samozřejmě nikdo jiný než Jungkook který si po celém dni práce konečně udělal čas na jeho lásku, k jeho smůle, jeho omega už byla dávno v říši snů a tak jediné co mohl dělat bylo přidat se k němu

...

Jimin pomalu otevřel oči a unaveně si  zívnul, v pokoji byla tma z čehož Jimin usoudil že je ještě noc, znovu proto zavřel oči a a spokojeně se přitulil k jeho manželovi, spokojený výraz ale brzy nahradila bolestná grimasa, když ve své spodní části ucítil mokro.. praskla mi voda!! bylo první co mu přišlo do mysli
Jimin se pokusil posadit ale v tom mu zabránila bolest jeho břicha
"J-jungkookie" šeptl Jimin, doufal že to tvrdě dřímající Alfu probere ale nic
"J-jungkooku" promluvil Jimin o něco hlasitěji, to už naštěstí zabralo a Jungkook začal pomalu otevírat oči
"Co se-"
"K-kookie" přerušil ho Jimin a bolestně zavřel oči
"Hej klid.. co se děje" posadil se Jungkook a pohladil Jimina po tváři
"V-voda.. p-praskla.. mi voda" vyhrkl Jimin
"Cože?!" vykřikl Jungkook za což se hned omluvil "j-jako.. že rodíš?" zeptal se pohotově
Jimin mu věnoval pohled, něco jako 'děláš si srandu' a kývnul
Jungkook rázem zbledl ale v další sekundě už se natahoval pro telefon aby zavolal doktora

"Bude to dobré.. neboj.. j-jsem tady" šeptal Jungkook a pevně objímal Jimina mezitím co čekali na doktora
"K-kookie.." vzlykl Jimin
"Šššš.. brzy to bude dobré, neboj, budu s tebou celou dobu.. nemáš se čeho bát" šeptal Jungkook a jemně setřel slzy z Jiminovi tváře
"Miluju tě.. víš to že?" šeptl Jimin s hořícími tvářemi, což zapříčinilo že i Jungkook zrudl snad až za ušima
"Samozřejmě.. já tebe taky.. dal jsi mi všechno co jsem si kdy přál, štěstí.. syna.. a hlavně.. a hlavně sebe"

Vím že to píšu vždy, ale .. po půl století kapitola, potlesk pro mě 👏🏻👏🏻
Doufám že se vám tato hrůza aspoň trochu líbila a omlouvám se za všechny gramatické chyby (že jich tam taky je:D)
Opožděně Happy New Year!!
Love ya