Yeosang dorazí na kolej a otevře dveře.
Yeosang = Ahoj?
Žádná reakce. Yeosang otevřel dveře svého pokoje a vidí někoho stát u jeho stolu.
Yeosang = Ahoj, nový spolubydlící, že?
Otočil se a podíval se Yeosang do očí. Yeosang mu pohlédl do tváře a ...
Yeosang = Jongho?
Jongho = Takže mě znáš?
Yeosang = Ano.
Jongho = A nakreslil jsi mě?
Yeosang = Ano.
Jongho = Jak?
Yeosang = To bude těžké vysvětlit.
Jongho = Řekni mi to, prosím.
Yeosang = Tak dobře.
Yeosang si sedl na postel a Jongho si sedl vedle něj.
Yeosang = Když jsem byl malý, měl jsem imaginárního přítele a byl jsi to ty.
Jongho = Imaginární? No, možná jsi mě tehdy někde viděl?
Yeosang = Asi jo. Nikdy jsem si nemyslel, že jsi skutečný.
Jongho = No, jsem skutečný.
Yeosang = Je mi to moc líto, zní to divně.
Jongho = Ne. To je v pořádku. Je to docela roztomilé.
Yeosang = Myslíš?
Jongho = Ano. Hmm, takže se jmenuješ Yeosang? Rád tě znovu poznávám Yeosang.
Yeosang = Taky tě rád poznávám, Jongho.
O 2 hodiny později
Jongho = Co? Jak?
Yeosang = Nevím. Je to divný.
Jongho = Zlomil jsi si nohu, protože si zakopl o moji nohu. Ani jsem neexistoval. Jak?
Yeosang = To není ještě to nejdivnější.
Jongho = Poslouchám. Co jsem udělal?
Yeosang = Chtěl si se mnou mluvit, ale já tě ignoroval, protože jsem byl naštvaný. Pořád dokola jsi se omlouval, ale já tě pořád ignoroval. Takže jsi se rozhodl že mě.... Nic zapomeň na to.
Jongho = Co jsem udělal?
Yeosang = Nic.
Jongho = Yeosang, řekni mi to. Prosím.
Yeosang = Slib, že se mi nebudeš smát.
Jongho = Slibuji.
Yeosang = No, protože jsem tě pořád dokola ignoroval, rozhodl jsi se že mě políbíš. Je tak hloupé přemýšlet o tom, jak tě políbí imaginární přítel, protože není skuteč-
Jongho tiše popadne Yeosang za bradu a políbí ho.
Jongho = Takhle?
Yeosang přikývne.
Jongho = Víc?
Yeosang = Ano.
Jongho znovu políbí Yeosang.

