Jongho probudila hlasitá bouřka. Přimhouřil oči a podíval se na hodiny na nočním stolku. Jsou 3 hodiny ráno. Najednou uslyšel z pokoje naproti vzlyky. Ach ne! Yeosang hyung. Pomyslel si. Jongho spěchal do pokoje svého spolubydlícího, aby pod tlustou dekou našel třesoucího se Hyung. Jongho se lehce dotkl Yeosang, čímž Yeosang ucukl. Jongho ztáhl přikrývku a odhalil jeho Hyung se slzami v očích a s rozcuchanými vlasy. Yeosang vzhlédl k Jongho skelnýma očima. Jongho pomalu hladí Yeosang jemné vlasy. Yeosang se rychle posadil a pevně Jongho objal. Jongho ho objal ještě pevněji. Utišil svého Hyung svím zpěvem, dokud od něho neuslyšel drobné chrápání. Jongho tiše položil Yeosang na postel a přikryl ho. Potom vstal a chystal se vrátil do svého pokoje. Byl u dveří, když z postele uslyšel malé kňučení. Běžel zpátky, aby viděl, jak si Yeosang protírá oči.
Yeosang = Jjong, můžeš se mnou dnes v noci spát?
Zeptal se Yeosang s psíma očima, na které by Jongho nikdy neřekl ne.
Jongho = Jasně hyung. Chceš se taky pomazlit?
Yeosang odpověděl rychlým přikývnutím. Jongho si vlezl pod nadýchanou přikrývku a přitáhl si Yeosang blíž. Yeosang cítí Jongho srdce, když mu leží na hrudi. Cítil se bezpečně a pohodlně. A pomalu usínal stejně jako Jongho.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Yeosang se probudil a cítí se lépe než minulou noc. Pokusil se vstát, ale někdo ho držel za pas a bránil mu v tom. Ucítil na krku něčí teplý dech. Pomalu se otočil a uviděl Jongho pěknou tvář. I ve spánku vypadal klidně a šťastně. Díky němu se Yeosang cítí bezpečně. Jongho se mírně pohnul, čímž se Yeosang odtáhl z jeho sevření. Jongho byl zmatený těmi náhlými pohyby a pomalu otevřel oči. Ve slunečním paprsku uviděl Yeosang tvář. Yeosang vypadá tak krásně. Nasadil svůj obvyklý široký úsměv.
Jongho = Ahoj hyung.
Pozdravil, takže se Yeosang začervenal.
Yeosang = Ahoj, Jongho. Ehm...chtěl bych se omluvit, protože víš...Viděl jsi mě včera v noci plakat. Haha to bylo trapné.
Řekl Yeosang s nervózním smíchem. Upravil si své mohutné vlasy. Jongho se přiblížil k Yeosang. Jeho ruce sevřely Yeosang tváře. Yeosang je nejhezčí člověk, kterého kdy viděl.
Jongho = Hyung, chci, abys věděl, že nikdy není trapné plakat. Můžeš plakat, kdy chceš. A vždycky za mnou můžeš přijít pro útěchu.
Řekl Jongho a jemně políbil staršího na nos. Yeosang se zachichotal. Jeho oči zíraly na Jongho hezkou tvář. Pomalu se naklonil a nepřekvapilo ho, když se k němu Jongho také naklonil a spojil jejich rty v jemný, sladký první polibek. Oba se pomalu odtáhli. Yeosang měl ruce omotané kolem Jongho krku, zatímco mladší ho držel za pas. Jongho druhá ruka si hrála s jeho měkkými vlasy a lehce je česala. Mají lásku v očích.
Jongho = Hyung, vím, že budu pravděpodobně trapný s tím, co řeknu, ale potřebuji, abys to věděl. Mám tě rád Yeosang. Opravdu. Ve skutečnosti tě miluji. Ach můj bože, to je tak hloupé. Prosím zapomeň na všechno, co jsem řekl–
Jeho slova opět přerušil stejný pár měkkých rtů. Jongho si ho přitáhl do hlubšího polibku. Pomalu se pohyboval a líbal menší čelist, čímž si vysloužil pomalé sténání. Odtáhli se a Jongho si promnul krk.
Jongho = Myslím, že to cítíš stejně.
Zeptal se, a dostal odpověď, v podobě roztomilého chychotání od Yeosang.
Jongho = Takže chceš být můj přítel?
Zeptal se Jongho a zvedl obočí. Yeosang ho kloval.
Yeosang = Samozřejmě, že budu. Myslel jsem, že se na to snad nikdy nezeptáš.