Yeosang POV
Zamířil jsem k Jongho domu. Paní Choi mi řekla, abych přišel a pokusil se Jongho uklidnit. Protože jeho dědeček zemřel. Vím, jak blízký si byli. Konečně jsem se dostal do Jongho domu a šel nahoru do jeho pokoje.
Yeosang = Jongho?
Otevřel jsem dveře. Na jeho posteli ležel dopis. Vzal jsem ho a přečetl si ho.
Yeosang = "Tuto bitvu jsem prohrál s depresí. Jen věz, že jsem teď na šťastnějším místě." CO!?
Najednou jsem v koupelně zaslechl hlasitý náraz.
Yeosang = NE NE NE!
Běžel jsem do koupelny. Ale byla zamčená. Yuna vyšla ze svého pokoje.
Yuna = Yeosang. Co se děje?
Yeosang = Je tam Jongho. Má potíže!! Přines mi nůž na máslo!
Seběhla dolů a vrátila se s nožem na máslo. Odemkl jsem dveře nožem a nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Jongho ležel na podlaze, v bezvědomí.
Yeosang = NE!
Zvedl jsem ho. Paní Choi přišla nahoru.
Ms. Choi = Co se děje?
Yeosang = Volejte 911!
Vytočila číslo a za pár sekund dorazila záchranka. Nepustili mě s ním. Jeli jsme do nemocnice. Po 30 minutách úzkosti konečně vyšla sestra.
Yeosang = Je v pořádku?
Nurse = Je stabilní.
Yeosang = Můžeme ho vidět?
Nurse = Ne až za dva dny.
Yeosang = Až za tak dlouho?
Nurse = Musíme zajistit, aby byl dostatečně stabilní, aby vás mohl vidět.
Vzdychl jsem.
Yeosang = Dobře.
Ms. Choi = Proč to dělal?
Yeosang = Vážně? Víte, kolikrát za mnou přišel plakat, protože měl pocit, že ho nemilujete? Nebo kolikrát řekl, že by měl se vším skončit. Že by bez něj bylo na světě líp?
Ms. Choi = To jsem nevěděly.
Yeosang = Tak, teď už to víte.
Jel jsem domů.
O dva dny později
Šel jsem do nemocnice navštívit Jongho. Seděl na posteli a díval se z okna.
Yeosang = O můj bože Jongho!
Objal jsem ho.
Yeosang = Strašně jsi mě vyděsil!
Pustil jsem ho.
Jongho = Proč jsi mě zachránil?
