Larry oneshots (Beru Requesty)

Nesting and missing sweaters

A/B/O fluff
Alpha!Harry
Omega!Louis
Omega!Niall (jen zmíněný)

Pov. Hazz

Louis si občas dělal takové své malé hnízdečko. No. Tím občas myslím opravdu často, o hodně více než kdokoliv jiný, a tím malé myslím velké. Tohle dělání si hnízdeček se jmenuje nesting. Dělá to skoro každá omega, někteří skoro nikdy, někteří častěji a někteří (Louis) skoro vždy. Je to pro ně přirozené, cítí se v nich bezpečně a vydávají feromony, které alfu prakticky mámí, aby přišla a omegu ochraňovala. Všichni ze skupiny a našeho týmu věděli, že si mají ochraňovat své věci. Kdykoliv Lou našel nějakou deku, triko, klidně i kalhoty, vzal si je a přidal do svého hnízdečka, ve kterém poté spal. I když jsme mu ho každé ráno museli rozebrat a všechny věci se rozdali zpět komu patřili, nikdo mu nezapřel dělání si jich, nikdo totiž nechtěl cítit okolo sebe vůni smutné omegy.

Když jsme se s Louim dali dohromady, už jsem dávno věděl, že se mu nesting líbí o hodně víc a dělá ho furt. Nevěděl jsem teda, že to dělá tak často a až tolik, ale stále jsem to věděl. Nikdy mi to nevadilo tolik, ale občas bylo otravné hledat svoje tričko a pak ho najít u Louise.

Funny storka jak jsme se dali dohromady, jednou jsem přišel do Louisovo hotelového pokoje a uviděl jsem (jako vždy) jeho hnízdo. Co v něm bylo ale zajímavého a nikdy jindy tam nebylo, byl můj kufr. Ano, celý můj kufr, otevřený dokořán, včetně tašky se špinavým prádlem. Louis se na mě otočil a celý zrudnul. Pak se mnou odmítal ještě týden mluvit, než se mě zeptal na to, abych s ním začal chodit. Samozřejmě jsme se dali ten den dohromady, a když jsme to oznamovali přes Skype Johanne, hned mě varovala před Louiho zvyky ohledně hnízdění.

Jak už jsem řekl, nikdy mi to nevadilo a už jsem o tom věděl předem. Jakmile jsme si ale s Louisem společně pořídili byt, bylo to o dost víc než předtím. Bylo spousta dní, kdy jsem se probudil ráno a sotva jsem dýchal, protože Louis v noci postavil okolo nás hnízdo z té spousty dek, které jsme kvůli němu vlastnili. Než začalo být o trochu chladněji, tohle se občas stávalo. Jednou mi ale Johanna zavolala, abych se připravil na zimu, že Louis staví o dost víc hnízd. Hnedka po tom to ale položila a jiného varování se mi nikdy nedostalo.

Jakmile začalo být už jen trochu chladněji, nemohl jsem najít svůj oblíbený svetr. Nedělalo mi problém na to zapomenout, řekl jsem ji jen, že je asi ve špinavém prádle, že ho musím zítra udělat a vzal jsem si jiný svetr. Když ale o týden později jsem nemohl najít žádný svetr a věděl jsem, že ve špinavém prádle nejsou, zašel jsem se zeptat Louiho. "Hej Lou, neviděl jsi náhodou můj svetr?" Lou jen trošku zčervenal. "Možná? Potřebuješ ho?" Zeptal se potichu. "Nemůžu ho už chvíli najít, ba naopak nemůžu najít ani jeden z mých svetrů, nemám co nosit. Náhodou bys o tom nevěděl, že?" Otočil jsem se na něj se zvednutým obočím. Louiho koutky cukly dolů a zamračeně mě dovedl do komory kde schováváme deky na Louiho hnízdečka a kde si je občas staví. "Promiň Hazz, deky mi nestačily, svetry voněly jako ty" pípl Louis potichu. Nelíbilo se mi, že byl tak smutný, tak jsem ho objal. "Zlato, já ty svetry potřebuju, hm? Ale jeden si vezmu hned na sebe a večer ti ho dám, aby voněl jako já. Dobře?" Zeptal jsem se ho a on s nadšením přikývl.

Nějakou dobu bylo vše bez problémů, ale po čase mi znovu začaly mizet věci. Nejdříve zase svetry, poté jsem už neměl ani jedny tepláky. Když mi ale už zbýval jen jeden pár ponožek, trošku jsem vybouchl. Ale jako vážně, ponožky? Divíte se mi? "LOU!" zakřičel jsem. Louis vykoukl z kuchyně, ani se nepozastavil nad mým výbuchem, nemá důvod se mě bát a věří mi. "Jakože ty svetry pochopím, tepláky Ok, ale ponožky? Mám poslední pár a ještě k tomu je každá jiná. Kde to schováváš?" Dostal jsem ze sebe nakonec naštvaně. Louis začal vypadat provinile, a svůj pohled odvrátil do země. Vím, že jeho hnízdo není v komoře, tam jsem se koukal, nikde jinde jsem ho taky nenašel... Ne že bych se teda nějak aktivně koukal, nemám důvod proč, ale i tak. Louis zakroutil hlavou a vypadal dost smutně, trochu zklamaně a opravdu jen malinko zděšeně, pravděpodobně protože mu ty věci chci vzít. "Neboj LouLou, když mi je vrátíš, dovolím ti si tvoje hnízdečko udělat na naší posteli, dobře?" Řekl jsem mu a on se rozzářil. "Jestli se teda vejde" řekl jsem nakonec a on se jen ušklíbnul. "Neboj, já to tam nějak narvu" oznámil mi, vzal mě za ruku a odtáhl do naší ložnice.

Zjistil jsem, že své hnízdo si očividně schoval v naší společné skříní, kterou já ale nepoužívám. Máme vestavěnou skříň, není nějak extra velká, ale malá taky ne a pro hnízdo velikosti Louis akorát. Když jsme vešli dovnitř, uviděl jsem tu monstrozitu u nás ve skříni. Zíral jsem na to s otevřenou pusou. V rohu byla totiž velká kopice dek, polštářů, oblečení a náhodně rozházených ponožek. V tu chvíli jsem ucítil cizí vůni, přestože slabou, hlavně nějakou, což už něco znamená přes tu silnou vůni hnízdící omegy. Když jsem našel odkud přichází a došlo mi čí je, nemohl jsem nechat pusu zavřenou. "Počkej, to jsou polštáře z... Niallova gauče?" Řekl jsem a Louis totálně zrudl. "Drž hubu Harry" řekl mi a na hlavu mi hodil můj oblíbený svetr.

Cca 1k slov.

Heya kulíšci, přestože někteří z vás chtěli smut, trošku nám to nevyšlo a má spoluautorka má očividně blok či co, nevypadá to, že to nakonec bude platit. Nadále dost z vás taky chtělo angst, který už stačí jen pár vět na ukončení, ale nevím jak to udělat aby to byl happyend a ne cringe 😂 anyways, uvidíme jak to oujde dát, tady je alespoň tohle ať víte, že jsem naživu. Snad bude brzy další kapitola.

Ella.