Larry oneshots (Beru Requesty)

The angels between us

Louis centered
Angst
Johannah + fizzy died
Lux+ Lou se objeví (spíš Lux)
⚠️Sh
Happy-ish end

Mentálně na tom nejsem na dobrým místě. Snažím se, pro Harryho, už se nerežu, začal jsem chodit mezi lidi. Nezvládám ale potlačit úzkost, smutek, nedokážu zapomenout na to, co jsem si s mamkou prožil, ani nechci zapomenout. Bojím se ale, že do všech těch sraček znova spadnu.

Přestože mamka už je nějakou dobu nahoře, když Fizzy taky odešla, začal jsem to nedávat. Proto se vyskytujeme v této situaci. Jsem zrovna na cestě na hřbitov, mamka by měla dneska narozeniny. Moje nálada není vůbec dobrá, každý rok mi tohle připomíná, kolik bych dal za to, aby tu se mnou byla. Abychom spolu měli ještě chvíli času, abych jí mohl obejmout, říct jí, jak mi na ní záleží. Abych jí mohl říct, že jsme se s Harrym udobřili, že jsem nikdy nebyl ve vztahu šťastnější. Abych mohl být s ní a cítit její vůni. Nebylo zrovna velké teplo, ale měl jsem na sobě jen krátký rukáv.

Z mých myšlenek mě vytrhla malá ručička a jemný hlásek. "Pane? Stojíte už nějakou dobu na místě, takže asi nikam nespěcháte, že ne? Já jsem se ztratila" řekla vše rychleji než jsem se dokázal vzpamatovat. "Eh-" dostal jsem ze sebe jako jedinou věc. "Jé, vy jste taky anděl!" Řekla ta holčička a já se na ní zmateně zadíval. "A kde jsi na to přišla prosimtě?" Zeptal jsem se a sklonil se k ní. "Máte na rukou jizvy. Takovýhle jizvy mají jenom andělé kteří jsou zaseknutí na zemi. Protože sem nepatří, trápí se tu, cítí bolest všech okolo, a proto si ubližují a snaží se dostat zpět do nebe! Proto jim musíme ukázat o to víc lásky!" Řekla a já se znovu nezmohl na nic jiného než zírat. "A kde jsi to zjistila, zlato? A jaký je tvoje jméno, abych ti neříkal furt zlato" řekl jsem jí po chvilce ticha."Lux! Řekla mi to maminka, taky je totiž andílek, jako vy" řekla mi a usmála se. "Tak řekni mamince, že je moc moudrá, máš štěstí, že takovouhle maminku můžeš mít u sebe" řekl jsem jí se slzami v očích a ona mě objala. Vzal jsem si ji do náruče a zeptal se jí na otázky. Stále nemůžu zapomenout na to, že se ztratila.

Poté co jsme společně s Lux našli její maminku, pokračoval jsem na hřbitov se slzami na tváři, tentokrát ale z jiného důvodu. Lux by se mamce líbila, nebudu lhát. "Ahoj mami," zašeptal jsem na hrob s nápisem Johannah Deakin, "všechno nejlepší. Vím, že mě neobejmeš, jako jsi to dělávala dříve, ale chtěl jsem tě navštívit. Mít ten pocit, že tě mám nablízku." V tuhle chvíli jsem musel na chvíli zastavit a sesbírat se. Mluvil jsem o hodně věcech. Dlouho. Nakonec jsem si lehl do trávy vedle hrobu, ruce si založil pod hlavu a pokračoval v mluvení. "Dneska jsem potkal malou holčičku, neuvěřila bys, co mi řekla. Nazvala mě andělem, kvůli mým jizvám. Je to krásný, udělalo mi to úplně jiný pohled na svět. Jestli je ale někdo z nás anděl, jsi to ty. Vždycky jsi tu pro mě, ne, pro nás byla. Pomáhala jsi nám, ukazovala nám lásku, i když my jsme se k tobě nechovali hezky. Měla jsi pravdu s Harrym, jako vždy. Poté co jsi musela odejít, nezvládal jsem to, vzdával jsem život. Proto už mi ani tolik nevadilo, kdybych to s Harrym totálně dosral. Odvážil jsem se udělat to, co jsi mi říkala už od začátku. Jsi vážně anděl, anděl který tu pro nás vždy byl. Je to jako kdybys tu zrovna byla se mnou, víš o tom? Vím co bys řekla. 'Však já to říkala Boobear, zlato moje' a já bych hned potom se studem odsekl něco ne moc chytrýho. Chybíš mi mami" sedl jsem si znova a zadíval se na kámen s mamky jménem vyrytým uprostřed. "Lou..." Uslyšel jsem Harryho starostiplný hlas. Okolo ramen mi přistála bunda. "Johannah je tady s tebou, sleduje jak tebe, tak holky. Dává na tebe pozor, neboj." Řekl mi a pomalu mi pomohl se postavit. Začal mě vést do auta a po cestě mě celou dobu držel rukou za rameno. Dovezl mě autem domů, celou dobu mě nenutil mluvit a já jen koukal z auta se slzami v očích.

Dorazili jsme v tichosti domů a harry se rozhodl si mě nést v náručí. Držel jsem se ho jako koala a už ani nebrečel, neměl jsem co. Harry mě opatrně položil do postele, mlčky mě vysvlékl z mého oblečení a oblékl jen do jednoho z jeho velkých trik. Stále jsem se ani nehnul, vůbec jsem se na to necítil. Pomalu si ulehl vedle mě, zhasl lampičku a objal mě. "Lou?" Zašeptal potichu. "Hm?" Zamumlal jsem nazpět. "Domluvil jsem nám hlídání, jedna holka z práce. Má dceru, jsou jí tři a půl. Jmenuje se Lux."

Cca 800 slov

Welp, něco kratšího dneska. Hezký den, kulíšci. Jen otázka: brečel někdy někdo u alespoň jedné z mých kapitol?

Ell.