Ráno jsem se probudila s bušícím srdcem kvůli mému růžovému budíku od Hamleys...
Dala jsem si svoje vlasy vonící po dýňové zahrádce v podzimním vánku do drdolu a šla si vyčistit svoje zuby kartáčkem od Cartiera.
V kuchyni jsem hned ucítila semínka slunečnice, radši jsem si dala sušené zrnka kakaa. Po vydatné snídani jsem zašla do školy na schůzku s Edvardem. Toho jsem hned potkala na chodbě u kličičích záchůdků.
Stál tam sám a rozhněvaně opakovaně klepal na dveře WC.
Zastavila jsem se a tiše ho pozorovala. "Kluci pusťte mě dovnitř! Já si taky chci zkusit tu pepermintovou rtěnku od Victorii secret!!" řval na ně Ed. Hned jak to dořekl, se ke mě otočil a nadskočil nad zem. "Aaaaa,"zařval Edvard [edFard].
"Čus bus Ede, proč tu řveš jak malý kluk, který ztratil svůj oblíbený photocard s Jay why pee?"
"Co tady děláš Elizabeth?"
"Dlužís mi ty sponky Ede, a nejmenuju se Elizabeth!"
"Jakže se to jmenuješ?"
Pravda, jaké že to bylo to moje dlouhé jméno? Nevzpomínám si. Nevadí. Tak třeba se teď budu jmenovat ElizabTh no.
"Dáš si rybu?" zeptala jsem se Edfarda.
"K snídani?" odvětil Ed.
Proč ne? Mám chuť na tuňáka."
A s tím jsem odešla do bufetu. U pokladny jsem zaplatila 109 zlatých mincí za dvě plechovky s tuňákem, samozřejmě uvařeným. To všechno jsem hned cestou do třídy snědla a pak začala hodina...
30.10.2021
