Už je to 8 měsíců co jsem viděla Edwarda. Naposledy jsem ho viděla u novoročního ohňostroje. Ani nevím co se stalo ale přestali jsme se vídat.
Na začátku jsem se ho snažila hledat na chodbách naší obří školy. Pak jsem ho vždy na malý okamžik zahlédla ve školní jídelně. Ale to vždycky seděl obklopený svýmy kámoši co vypadali jakoby patřili do Toman gangu (motorkářský gang).
Když jsem ho pak chtěla oslovit tak se mi vyhnul a odešel. Jakoby mě schválně ignoroval a nechtěl mě vidět.
Ten osudný den ale musel nastat o několik měsíců později.
Bylo pondělí, slunečno a první den nového školního roku.
Po prvním dni ve škole jsem zašla na jídlo. Zrovna když jsem nakupovala v 7/11 obchodu tak jsem zahlédla Edwarda jak venku sedí se svou partou u laviček z bezového dřeva a popíjejí pivo.
Vyběhla jsem ven a odtáhla ho stranou.
"Edwarde, chci s tebou mluvit."
Edward vypadal znuděně a jen na mě koukal a protočil očima. Byla jsem velmi překvapená když jsem viděla jeho výrazy v obličeji.
Byl o moc vyšší než já a proto se musel naklánět dolů když mi hleděl do očí.
Nic neřekl, ani slovo. Jen jsme na sebe hleděli.
"Jestli mi nemáš co říct, jsem docela zaneprázdněný."
Zaneprázdněný pitím pivem?? Vzpamatovala jsem se a hned ho zastavila když už chtěl odejít.
"Proč se mi vyhýbáš? Celý rok si na mě ani nepromluvil a ignoruješ mě."
Edward byl zticha a jen mě poslouchal.
"Udělala jsem něco špatně?"
Ticho
"Co se mezi námi stalo? Byli jsme přátelé."
"Přátelé?!!" Konečně promluvil.
"My nejsme přátelé. Nikdy nebudeme. Promiň nechtěl jsem ti kazit školní rok a proto jsem na tebe už nikdy nepromluvil. Ale když tak moc chceš, říkám ti to teď. Mezi námi nic nebylo, nejsi můj přítel. Neznáme se ani zas tak dlouho abych s tebou musel mluvit pokaždé když chceš. Prosím ode dneška už na mě nemluv, dělej že mě neznáš. Už s tebou nechci mít nic společného."
Jen jsem tam stála a koukala na svoje boty. Z očí mi začaly téct slzy.
Edward po chvíli ticha ode mě odstoupil a odešel. Nevědla jsem jak na to zareagovat.
Ani jsem si nevšimla, že všechny zvuky utichly a začalo pršet. Z očí mi stékaly slzy a zároveň i kapky deště.
Proč mi to udělal? Vždyť jsme byli v pohodě.
Vždyť jsme byli přátelé, nebo ne?
Proč mi to nemohl říct už dávno?
Proč zrovna teď a tady?
Proč zrovna dnes?
Proč zrovna když je dnešek první školní den?
Proč mi to nemohl říct někdy jindy?
Proč mi to nemohl říct za 3 dny?
Proč mi to nemohl říct ve čtvrtek?
Ve čtvrtek by mohl být upřímný.
Ve čtvrtek bych to chtěla slysět.
Měla bych celý pátek na to abych se mohla vybrečet.
A pak bych mohla mít celou sobotu na to abych se z toho vzpamatovala a dala se do pořádku.
A aby mi zbývala ještě neděle.
Abych měla ještě neděli.
Proč zrovna pondělí a ne čtvrtek?
20.8.22
