Druhé ráno jsem se probudila do zvuků zpívajících holubů nad naší střechou.
Učitelka ve škole už opět mluvila o nějakých uranových raketách ve vesmíru.
Dnes jsem si šla vyzvednout svojí Prada smeraldově modré střevíčky s odlesky z Měsíčního svitu a ze třpytu padajících hvězd na noční obloze z obchůdků za rohem velké kavárny na Bejinské ulici. Když jsem vešla dovnitř této budovy, uviděla jsem u pokladny velkého starého pána s hustými vousy a tlustým kulatým břichem. Na sobě měl červeno bílý smoking a černýho motýlka obvázanou kolem krku. Vypadal jak ten klaun, který pouze jedl nějaký červený či fialový koláč z toho animovaného filmu Bratz...
Zaplatila jsem za své střevíčky Black kartou a odešla domů. Doma jsem se začetla do dívčího románku od Stefaný Mejérs, kde na obalu bylo vytištěné šťavnaté červené jablko.
Zazvonila mi na zdi pevná linka, takže jsem to šla zvednout.
"Ne slečno Malardová, neviděla jsem nikde žádnou zrzavou chlupatou kouli v blízkosti mého odpadkového koše na zahradě," odpověděla jsem Ivetě, sousedce, které její kocour neustále utíká z domova.
"Jedinou zrzavou a chlupatou věc co teď vidím z okna, je váš přítel Emanuel. A možná byste mu měla jít pomoc, zřejmě si spálil jeho ruku v grilovacím grilu protože neumí zapálit oheň..." dořekla jsem a zavěsila.
Večer po své skin care routině v 11:11 jsem si lehla do své hedvábně jemné posteli utkane z bource morušového dovezeného přímo z Phú Quốc.
Usnula jsem po 10. hodině na ukolébavku "Rậm chân bầu" hrající z mého rádia.
23.11.2021
