Otrok

Kapitola třetí

Tma. To jediné mne obklopovalo. Nic jiného než temnota. První myšlenka která mě napadla byla ta, že jsem mrtvý.

Tak takhle vypadá posmrtný život? Tak takové to je, když člověk umře? A nebo to je jenom trest pro ty, kteří si nezaslouží být po smrti šťastný?

Moje hlava. Bolí mě. Takže i po smrti se dá cítit bolest? Bože. Nic si nepamatuju. Mám větší vokno než když jsem se opil a pak se ráno vzbudil na neznámém místě.

Někdo se přede mnou zjevil. Nejdřív jsem nemohl pořádně zaostřit, ale pak jsem tu postavu poznal. Byl to Sly Blue, moje '' druhé já ''.

,, Yo. '' pozdravil mě s ďábelským úšklebkem.
,, Kde to jsem? '' začal jsem mírně hysterčit.
,, Víš, je slušné opětovat pozdrav. '' odštěkl mi.

Jako by mi to někdo někdy už říkal. Ale nemohl jsem si vzpomenout kdo. Pořád jsem byl mimo a tak jsem na něj koukal trochu nechápavým a nepřítomným pohledem.

Ušklíbl se a pokračoval. Prostě moje chování ignoroval, jako vždycky. To mu jde nejlíp. Ignorovat své druhé, vlastně první já.

,, No to je jedno. '' povzdychl si.
,, Každopádně nejseš mrtvej. ''

Ta informace mě překvapila. Neměl a možná jsem ani nechtěl mít tušení, že bych nebyl mrtvý. To, že jsem si myslel že jsem mrtvý, mě uklidňovalo. Nevím proč. Prostě jsem s tím byl smířený, byl jsem s tím spokojený, takže skutečnost, že bych nebyl mrtvý mě znepokojovala.

Z mých myšlenek mě doslova vyrval Sly.

,, Hej! Přestaň mě ignorovat, když na tebe mluvím. '' zakřičel na mě podrážděně.
,, Jak jsem říkal, nejseš mrtvej, seš jenom v bezvědomí.

,, Takže..... já žiju??? ''
,, Jo. Baka. Kdybys byl tuhej tak bych byl tuhej i já. ''
,, Aha.......... Au!!! Bolí mě hlava. A taky si- ''
,, Nic si nepamatuješ. '' dokončil za mě větu Sly.

Potom co domluvil, vytáhl z kapsy nějaké kuličky. Byly to čtyři olověné kuličky. S ďábelským smíchem mi je hodil. Chytil jsem je a začal si je prohlížel. Nebyly to jen tak nějaké kuličky. Byly to kulky, ty se kterými se nabíjí pistole a byla na nich zaschlá krev. Krev??!! Čí krev??? Nechápal jsem.

,, Pořád nic??? '' zeptal se s úšklebkem ve tváři.

Zavrtěl jsem hlavou. Nechápal jsem co mi tím chce naznačit. Znova jsem se kouknul na ty kulky. Čtyři kulky............platinové vězení..........Mink..............Noiz a Clear............Koujaku.............střelba..........krev.......

,, J-já si v-vzpomněl....'' řekl jsem rozstřeseným hlasem. Po tváři se mi začali kutálet slzy. Vzpomněl jsem si na úplně všechno, dokonce i na zapomenuté pocity. Jak jsem na to vůbec mohl zapomenout????

,, Konečně ses probral. '' zasmál se zlověstně Sly. Neměl mě rád a dělalo mu dobře když jsem trpěl.

,, Proč........''
,, Proč.........! ''
,, PROČ!!!!! ''

,, Proč co??? '' zeptal se nechápavě.
,, Proč jsem neumřel???!!! '' odvětil jsem mu se slzami v očích.
,, Protože to nechtěli. Chtěli tě živého. Chtěli abys žil. Pro ně. ''

,, Pro ně? Pro koho? '' nechápal jsem.
,, A proč bych ti to měl říkat, háá???? '' odsekl mi Sly.

Po té otázce jsem byl zticha. Je to pravda. Proč by mi něco měl říkat? Nesnášel mě a moje bolest a utrpení ho psychicky uspokojovala, takže neměl důvod mi cokoliv říct, ba naopak.

Najednou mě do hlavy uhodila tlaková vlna. Tma se začala rozhasňovat. Začal jsem ztrácet své, dá se říct, vědomí ve vědomí.

,, Hej! Aoba! '' křikl na mě Sly.
,, Co je? A co se to děje? ''
,, Nejspíš začínáš nabývat vědomí v tvém hmotném těle. '' řekl mi.
,, Ale - '' větu jsem nedořekl, protože jsem cítil, jak jsem ve svém fyzickém těle.

,, Hngh.......''
,, Aoba........'' řekly dva hlasy přede mnou.
,, Konečně ses probudil. ''