Otrok

Kapitola pátá

Studí to... Co to je? Proč mě to studí?? Nechci aby to studilo. Je mi zima když to studí. Kdyby to aspoň bylo měkké, ale ono to je tvrdé a zatraceně to tlačí. Takže...... je to tvrdé, studené a tlačí to, což znamená, že ležím na zemi. Bravo Aoba! Povedlo se ti vydedukovat že ležíš na zemi! Jsi rozený Sherlock. Ale........proč ležím na zemi? Je možné, že jsem spadl z postele. Ne......to není ono. Bolí mě hlava. Mírně jsem se pohnul. Až teď mi došlo, že na sobě nemám žádné oblečení. Proč jsem sakra nahý? Chtěl jsem se zvednout, ale nemohl jsem. Něco chladného na rukou mi to nedovolovalo. Thrl jsem sebou.

,, Itaiii.....sakra.....co to je?''

Bolí to. Tlačí to. Studí to. Nemůžu hýbat rukama a nohama. Jsem bezmocný. Nemůžu utéct. Nemůžu se schovat někam do nory, nemůžu se schoulit někam do rohu a tiše plakat. Nejde to. Mé končetiny jsou spoutané k sobě. Pálí to. Mám je sedřené do krve. Cítím to. Cítím zápach krve mísený se zápachem potu, moči a hniloby. Najednou jsem pocítil teplo a nepatrný tlak v oblasti mého podbřišku se uvolnil. Bylo to teplé, příjemné a mokré. Počkat.... Mokré? Nadechl jsem se. Moč. Zápach, kterým byla cítit ona hřejivá tekutina. Co to sakra je??? Já se......já se.....? Já nedokážu ovládat své tělo? Ne....to je blbost. Pohnul jsem rukama. Fajn. To funguje. Zatnul jsem svaly v nohou. Nic. Žádná odezva. Prostě nic. Zkusil jsem to znova. Zase nic.

,, Sakra! Sakra!!! SAKRA!! No tak! Pohni se! Pohni se! Pohni se, doprdele!! '' řval jsem do prázdnoty. Začal se mě zmocňovat pocit bezmoci a beznaděje.

,,Pohni.......se........pohni.....se...pohni...'' začal jsem pomalu šeptat, protože jsem si vyřval hlasivky. Po chvilce jsem už jenom chrčel.

Z očí mi začaly téct slzy. Já....já nemůžu hýbat nohama. Nemůžu. Prostě ne. Vzlykal jsem. Mé vzlyky se táhly po místnosti jako důkazy toho, že v téhle noční můře jsem sám. Nikdo pro mě nepřijde. Nikdo mě nepřijde zachránit. Nikdo. Přál bych si aby tohle všechno byl jenom sen. Jenom zlý sen. Jen sen, ze kterého bych se probudil do každodenního života, který mi teď přijde tak krásný.
Vážně bych si to přál, ale to nejde. Všechno je pryč. Mé kamarády a zároveň i rodinu mi zabili před očima. Lidé o kterých jsem si myslel že jsou přátelé mě zradily, unesli a nejspíš zamkly na místo, kde právě jsem.

Ale.....co když je to skutečně jen špatný sen? Jestli to je jen sen, tak stačí jen otevřít oči a probudit se! Začal jsem se tak trochu psychopaticky smát. Konečně budu zpátky v realitě. Už jenom chvilku a vše zlé bude pryč.

Pomalounku jsem otevíral oči. Má duše jásala. Těšila se, že uvidí můj pokoj a mé teplé peřiny. Otevřel jsem oči. To co jsem uviděl mě totálně uzemnilo. No, co uzemnilo, spíš totálně vyrazilo dech, zabilo a rozcupovalo na cucky. Všechny mé naděje byly doslova v hajzlu. Proč? Nic jsem neviděl. Nic. Jen tmu. Znova se mi spustily slzy.

Nestačí, že mám ochrnuté nohy, já ještě nevidím. To tady rovnou můžu chcípnout. Zabijte mě někdo. Už nic nemá smysl. Zabijte mě........

Vrzly dveře a někdo vstoupil. Polil mě studený pot a začal jsem se klepat. Slyšel jsem jak se dva páry nohou přibližují k mému napůl nehybnému tělu. Měl jsem srdce v krku a přidušeně jsem dýchal. Ještě před chvilkou jsem chtěl umřít, ale najednou můj mozek chtěl přežít. Nechápal jsem proč. Mé srdce chtělo umřít a můj mozek žít.

Nohy, které se ke mě blížily se zastavily. Čekal jsem, že mě třeba začnou kopat nebo tak něco, ale nic se nestalo. K mému udivení se majitelé oněch nohou začali bavit.

,, Koukej, co udělal. Za to určitě můžeš ty a ty tvoje ''dokonalý'' drogy. ''

,, Co? Říkal jsem ti, že vedlejší účinky mohou být částečné ochrnutí, Tripe. A buď rád, že mu neochrnula vrchní část těla. To by mu pak vyšel ven obsah žaludku a zastavilo by se mu dýchání. A to bys přece nechtěl. ''

Cože? Řekl právě Tripe? To znamená, že ten druhý je Virus. Mozek mi začala zaplňovat touha po pomstě. Chtěl jsem je zabít. Tak moc jsem chtěl. Chtěl jsem to já, ne Sly Blue. Já! To já jsem chtěl vzít něco ostrého a zabodnout jim to hluboko do těla, tolikrát dokud by jejich život nadobro nevyhasl. Ale......... Mé srdce to nechtělo. Mé srdce se........bálo. Bálo se o můj život, o to, že mi ublíží, že mě zabijí a tím ukončí můj život. Mou vnitřní hádku vyrušil znovu rozhovor Viruse s Tripem.

,, To je sice pravda, ale něco mi řekni. Proč používáš drogy s vedlejšími účinky? To nemůžeš použít normální prášky na spaní, Virusi? ''

,, Ne. Nemůžu, protože bych uspal jenom Aobu. A kdybych uspal jenom Aobu, víš co by se stalo??? Sly Blue by se zmocnil jeho těla. A pokud nejseš úplně vypatlanej, tak si vzpomeneš jak je těžký uspat Sly Blue. Bože. ''

V tu chvíli jsem sebou cukl. Oni už to na mě jednou zkoušeli? Co jsou sakra zač? Začal jsem zrychleně dýchat, přičemž jsem párkrát zakašlal. Sakra.....

,, Hele je při vědomí. Měli bychom ho vzít a umýt. '' řekl Virus.

Cítil jsem jak se něco přibližuje. Dotkla se mě ruka. Cukl jsem sebou a vyjekl.

,, Neboj se.....neboj...To bude dobré, uvidíš. '' začal říkat Trip a začal mě hladit po vlasech.

Uklidnilo mě to. Nevím proč, ale cítil jsem bezpečí. Najednou mi povolily pouta a já mohl jakž takž hýbat rukama. Trip mě stále hladil ve vlasech a šeptat mi, že to bude dobré. Pak se mi před očima objevilo světlo. Sykl jsem, nebyl jsem zvyklý na světlo. Po chvíli se světlo začalo měnit na obraz. Chvíli mi trvalo než jsem úplně zaostřil. To co jsem viděl mě zarazilo. Betonová místnost bez oken, postele, čehokoliv. Byly zde jen železné dveře s mřížovaným okýnkem. Na stropě byla slabá zářivka, která každou chvíli problikávala. Neměla vypínač, takže se asi vypínala z venku.

,, Yahoo!!! '' zjevil se přede mnou Virus.

,, Jseš rád že zase vidíš??? '' ptal se mě.

Ignoroval jsem ho. Nevnímal jsem ho. Nechtěl jsem ho vnímat. Nechtěl jsem ho vidět. Nechtěl jsem ho slyšet. Nechtěl jsem nic vědět. Chtěl jsem pryč. Pryč od nich. Někam, kde na mě nemohou. Já........

,, Huh??? Hele Tripe, on mě nevnímá. Co mám dělat??? ''

,, Nevím, ty seš tady ten přes psychiku tak si poraď. Stejně za to můžeš ty a ty tvoje chemický sračky. ''

Koukal jsem do prázdna. Bylo mi na nic. Chtěl jsem je zpátky. Chyběli mi. Všichni. Koujaku. Clear. Noiz. Mink. Ren. Babička. Babička.........určitě si o mě dělá starosti. Určitě už mě všichni hledají. Musí......

Někdo mi narušil moje zorné pole. Byla to......tvář. Měla.......brýle. Brýle......Virus. Byl to Virus. Přibližoval se ke mě. Polil mě strach. Co mi udělá? Proč se přibližuje? Začal jsem se klepat. Rukama mi chytl obličej. Ne......nech mě.......přestaň!!!! Chtěl jsem křičet, ale nemohl jsem. Stále se přibližoval. Zavřel jsem ze strachu oči. Cítil jsem dotek na tváři. Utřel mi slzu, která mi stékala z tváře. Pak promluvil.

,, Aoba. ''