Otrok

Kapitola čtvrtá

,, Konečně seš vzhůru, Aoba. '' promluvil na mě hlas. Nevím proč, ale tón toho hlasu mě uklidňoval. Od někud jsem ten hlas znal. Byl mi tak známý, ale zároveň cizí. Rozhodl jsem zjistit čí ten hlas je a otevřel jsem oči.  To co jsem viděl mě potěšilo. Známé tváře, které mi navodily pocit bezpečí.

,, Virusi, Tripe!!! Vy jste tady taky??!!! Jsem tak rád že jste přišli. Musíme jít pryč a nahlásit všechno co se tady stalo, jinak nás taky zastřelej. '' vychrlil jsem na ně všechno co jsem měl na mysli. Mé myšlenky jásali spolu s mým srdcem. Už je po všem. To jsem si teda aspoň myslel.

Čekal jsem, že mi odpoví něco typu jako '' jasně Aobo, musíme rychle vypadnout a všechno to nahlásit na policii '' , ale takové odpovědi jsem se nedočkal. Místo toho se začali oba dva hlasitě smát. Nechápal jsem to. Jejich reakce mě udivila. Proč se sakra smějí?

,, Co je tak- '' .
,, Jseš vážně naivní, až je to roztomilé. '' řekl se smíchem Virus.
,, Co? '' nechápal jsem. Chovali se divně.

,, Zdá se, že mu to budem muset vysvětlit, přece jenom asi nás nechápe, Virusi. '' začal k Virusovi mluvit pobavený Trip.

,, Jo, asi máš pravdu. I když rád bych si ještě užil to, jak je tak krásně zmatený. ''

Jejich chování ve mě vzbuzovalo rozporuplné pocity. O co jim jde? To tady hrajou divadlo nebo co? Pomalu mi začali cukat nervy a docházela mi trpělivost. Zatnul jsem pěsti a chtěl jsem na ně zařvat, když v tom jsem si něčeho všimnul. Nechápu proč jsem si toho nevšimnul dřív.

Seděl jsem na židli. Na takové židli, která se vznášela. Normálně bych začal hysterčit a řvát tak aby mě slyšeli snad po celém ostrově, ale po vstupu do Platinového vězení mě přestalo cokoliv morbidního nebo nelogického udivovat. Sklouzl jsem pohledem k mým nohám. Měl jsem je připoutané k té židli. Chtěl jsem si je odpoutat, když tu jsem si všimnul, že mám připoutané i ruce.

,, Myslím, že mu to už vysvětlovat nemusíme. Koukej. Už zjistil, že je připoután k té židli. To nám to vše usnadňuje. '' uchechtl se Virus.

,, Co se děje? Sundejte mi to!! ''
,, To nepůjde. To bys nám potom utekl.''
,, Co? Vysvětlete mi co se tu sakra děje!!! '' neudržel jsem se a začal jsem na ně řvát.

,, Neměl bys na nás řvát, ale co. Vysvětlím ti to. Pravda je taková, že my jsme Morphine.'' odmlčel se a pokračoval dál. ,, A taky jsme pracovali pro Toeho, zabili Koujacka, Noize, Cleara a Minka. A málem jsem zapomněl to hlavní. '' uchechtl se Virus.

Hlava mi pulzovala. Proč oni? Znám je nejmíň 10 let a to mi celou tu dobu lhali??? Ne.......ne.......ne...ne..NE!!!! A proč by....??? Byl jsem ochromen náhlými pocity smutku, vzteku a nicotnosti. Ale musel jsem se uklidnit.

,, C-co je t-to hlavní? '' zeptal jsem se s rozstřeseným hlasem.

Moje otázka vykouzlila na jejich tváři zlomyslný a chtivý úsměv.
,, Jseš náš. Patříš nám a nikomu jinému. Jenom nám. Můžeme si s tebou dělat co chceme a kdy chceme. '' řekli oba dva naráz.

Polil mě studený pot. O-oni to plánovali.  Proto všechny pozabíjeli. Aby mohli mít mě. Neměl jsem slov. Ztuhnul jsem a koukal se na ně se strachem v očích. Proč zrovna já? Proč se to děje jenom mě? Začal jsem se klepat a po tvářích mi samovolně začali téct slzy.

,, Ale no tak. Neplač nám tady. Budeme se o tebe starat dobře. '' začal konejšivě Trip.
Nevnímal jsem je. Nevnímal jsem co mi říkají. Utápěl jsem se ve svých emocích a doufal, že se utopím.

Pak mě někdo chytnul za ruku. Byl to Virus. Vyhrnul mi rukáv a věnoval mi polibek na čelo. Cuknul jsem sebou. Vyvolal ve mě pocit odporu, ale i pocit klidu. Trip mě pohladil po vlasech.

,, Teď to trochu štípne. '' řekl Virus a zajel mi injekcí pod kůži. Syknul jsem. Bylo mi jedno co mi to právě píchá do těla. Vyndal mi injekci z ruky a mě se začala točit hlava a všechno bylo rozmazané. Aha.....takže mě chtějí uspat. Aspoň budu mít chvíli klid. Usínal jsem a poslední co jsem slyšel bylo: '' Později se zase uvidíme, Aoba. Oyasumi. ''