Dřív jsem si myslela, že své osmnácté narozeniny strávím někde s kamarády v klubu. Že propiju celou noc a ráno mi bude tak špatně, že si to neumím ani představit.
Jenže, před koncem sedmnáctého roku mi došlo, že vlastně skoro žádné kamarády nemám a taky jsem potkala Aarona, který věděl, co bych doopravdy chtěla dřív, než já sama. Vzal mě do kina. Auto kina.
"Va."
"Jo?" ohlédla jsem se na něj.
"Slíbíš mi něco?"
"Mhm?"
"Dneska žádný kouření," přimhouřil oči. "Leda bys..."
"Blbče," prokroutila jsem oči se smíchem, když mi došlo na co narážel. "Slibuju."
Do kina jsme dojeli před šestou hodinou večer, akorát včas. Byla jsem ráda, protože jsem se vždy cítila lépe, když jsem dorazila včas a o nic nepřišla. Aar to věděl.
Seděli jsme na předních sedadlech a oba měli v ruce láhev ovocného piva. Jediný alkohol, který jsem dnes hodlala pozřít.
"Lucianne Donald je úžasná herečka," podotkl Aaron tiše.
Přikývla jsem a dál napjatě sledovala míjící snímky na plátně.
"Taky tě mám moc ráda," podívala jsem se jeho směrem, "Cítím se s tebou... nekonečná."
"Nekonečná?" podivil se.
"Nekonečná," kývla jsem. "Jako Veronica Claymanová, když poprvé jela na motorce a vítr jí foukal do vlasů a ty vlály a ona se cítila... nekonečná."
Nic neřekl, zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a jemně se usmál. "Tak tedy nekonečná," řekl znovu tiše. "A co třeba narozeninovej mekáč?" uchechtl se.
"Jo, proč ne," usmála jsem se a pak už jen sledovala míjející cestu kolem.
Trochu jsem nevěděla jak se cítit, co si myslet. Když mi zastrčil pramínek za ucho, usmál se a podíval se mi do očí, čekala jsem polibek. Vnitřně jsem ho čekala a možná v něj i trochu doufala, ale nestalo se tak. Místo toho mám McDonald's. Opravdu nevím, co to mělo znamenat. Bál se? Nebo?
"Va," vyrušil mě z přemýšlení, když už dosedal naproti mně a pokládal tác. "Chtěl bych ti něco říct."
"Já tobě taky. Ale Povídej," rozhodila jsem ruce a vzala si své hranolky.
"Před několika týdny jsem byl v jedné kavárně, kamarád mi to tam doporučil a tak jsem šel. Chtěl jsem se první podívat, než bych tě tam třeba vzal, kdybys chtěla."
Usmála jsem se.
"Byla tam jedna servírka, moc milá," vyprávěl a mně úsměv opravdu rychle opadl.
"Vlastně mi napsala svoje číslo na ubrousek a pak jsme si párkrát vyrazili a ona je tak skvělá a krásná," culil se.
"Opravdu?" zahrála jsem zájem a radši si nacpala pusu.
"Mh-hm. V pátek bysme spolu chtěli jet na výlet, minimálně na týden."
Zakuckala jsem se. "Aha."
"Potřeboval jsem ti to říct, aby jsi se mnou nepočítala v budoucím měsíci."
"Dobře," kývla jsem a napila se.
"A co jsi mi chtěla říct ty?"
"Nic, nic," usmála jsem se a jednou rukou v kapse zmuchlala lístky na naši oblíbenou kapelu.
