Spoutaná láskou

1

Než se člověk zamiluje, je to jako by byl jen poloviční. Teda já to tak měla.

Každý den to samé. Seděla jsem v lavici, jezdila autobusem, sledovala okolní svět jako bych do něj ani nepatřila. A pak přišel on.

Když jsem ho poprvé viděla, byla jsem ve čtvrtém ročníku, měla před sebou maturitu a absolutně nevěděla co se životem. Šla jsem právě ze školy v uších měla sluchátka a nevnímala okolí. Probral mě až náraz. To bylo poprvé co se naše pohledy setkali. Bylo to zvláštní z jeho pohledu mě mrazilo a zároveň hřálo. Byl vysoký, tmavě hnědé vlasy mu padali do těch nejzvláštnějších zelených očí, které jsem kdy viděla. Byl to jen moment, pár vteřin, ale na ten pohled jsem zapomenout nemohla.

Plynul čas a já už na něj nemyslela tak často, byl to zase můj obyčejný život. Pak mě ale kamarádka přemluvila, ať jdu s ní a jejím přítelem na ples. Nebyla jsme z toho nápadu nadšená, ale nakonec jsem přece jen souhlasila. Na plesy jsem nechodila a neměla jsem skoro žádné vhodné oblečení, proto jsem se rozhodla projít i maminky šatník. A pak když jsem uviděla ty nádherné červené šaty hned mi bylo jasné v čem půjdu. Byly dlouhé skoro až na zem a na levé noze měly elegantní rozparek. Šaty jsem doplnila černými šperky a vlasy si učesala do romantického spadlého drdolu.

Když jsem vstupovala do sálu hleděly na mě nejedny oči. Byla jsem z toho nervózní, naštěstí kamarádka to vycítila a rychle našla stůl, ke kterému jsme se posadili. A pak jsem ho viděla podruhé...