Spoutaná láskou

3

A pak se odtáhne a doplave ke břehu. Vylezl z vody a nabídl mi svoje tričko na utření. Za celou dobu zpátky už ani jeden z nás nepromluví. Po tom, co přijdu domů napustím si horkou vanu, abych se trochu zahřála. I když z tohohle večera stejně nejspíš nastydnu. Po koupeli si sotva lehnu a svět okolo začne mizet a mně se zdá o tom, jak se na mě koukají jeho studeně zelené oči. Je to tak reálné, že moje tělo si nejspíš myslí, že mě opravdu někdo pozoruje, proto se s leknutím probudím se zběsile bušícím srdcem a knedlíkem v krku. V pokoji nikdo není, jen na okenní tabulky tiše dopadají kapky deště. Po malé chvilce se mi zase podaří usnout a tentokrát se mi už žádný další sen nezná.

Když se ráno probudím na popud budíku, který okamžitě vypnu. Ucítím krásnou vůni růží a když otevřu oči celý můj pokoj je vyzdobený bílými a rudými růžemi, ze kterých se ta nádherná vůně line. Po podlaze a na posteli jsou jejich okvětní lístky a já pochopím, že ten sen byl z části skutečnost. Alespoň v tom že byl v mém pokoji. A já nemám strach celé tohle ve mně vyvolává spíše pocity štěstí a zamilovanosti než strachu. Když beru z nočního stolku mobil z poza lampičky kouká malý poskládaný list papíru. Zvědavost mi nedá a moje ruka po něm hned sáhne. Uvnitř je přiložený vylisovaný čtyřlístek, pod kterým se skrývá vzkaz. Budu tě čekat ve dvě hodiny v knihovně. Čtyřlístek položím na noční stolek a vzkaz zastrčím do tašky pak už se jen rychle nachystám do školy a vyrazím na autobus. Cestou se celou dobu otáčím kolem sebe, protože se mě zmocnil pocit jako by mě někdo sledoval, ale když už jsem na zastávce ten pocit přejde.

Ve škole jen přežívám a většinu času jsem ponořená ve svých myšlenkách, ale z nich mě vyruší učitelka, která nám právě oznamuje, že k nám nastoupil nový žák a já ani nejsem překvapená, že to je zrovna on. A pak mi na mysl vyvstane vzpomínka z dětství. - Sedím v lavici jako teď a přichází nový žák najednou vím přesně že se jedná o toho samého kluka. Stejné pronikavé zelené oči, akorát vlasy má o trochu tmavší. Jako malí jsme spolu seděli, ale když mu v páté třídě zemřeli oba rodiče při autonehodě musel se přestěhovat k babičce a pak už jsem ho neviděla tedy do teď. A teď se tu jen tak objeví a dostane se do mého života podruhé...