Spoutaná láskou

5

Cítím jeho dotek na mé dlani, rychle se odtáhnu. „Skočím ti pro nějaké kraťasy a tričko." Na chvíli zaváhá, ale nakonec mě nechá odejít. Jsem pryč celkem dlouho, protože se snažím vymyslet jak a na co všechno se ho zeptám. Jenomže když se vrátím je zachumlaný v mojí dece a spí. Nechci ho budit, a tak si opatrně lehnu vedle něj. Chvíli tak ležím a pak mě podvědomě chytne rukou a přitáhne blíž. Dělí nás jen tenký ručník a pyžamo, které mám na sobě. Ještě zhruba další dvě hodiny nemůžu usnout a když se mi to nakonec povede můj spánek je rušený nepříjemnými sny.

Ráno se probudím a vedle mě už nikdo neleží. Trochu se proberu a chystám se sejít dolů do kuchyně, jestli se nešel třeba nasnídat. Když jsem už skoro na schodech zaslechnu mužské hlasy. Nejprve si myslím, že si sem třeba někoho přivedl, když jsem spala, ale když jeden z nich řekne: „Není tady tak běž aspoň pro tu holku". Pochopím, že bych se měla co nejdřív schovat. Potichu se vrátím do svého pokoje a otevřu šatní skříň. Na zadní straně skříně hmatem najdu malý otvor, kterým otevřu tajná dvířka, za nimiž je komůrka, která bývala mojí skrýší, když jsem byla malá. Teď už se dvířky tak tak protáhnu. Opatrně za sebou dvířka zaklapnu a plná obav, strachu a napětí čekám co bude dál. Jeden z mužů vejde do pokoje, slyším jeho nejisté kroky. Nejspíš se teď rozhlíží po pokoji a přemýšlí kde můžu být schovaná. Pak slyším, jak se jeho kroky blíží k místu, kde jsem schovaná a já opravdu doufám že se nerozhodne skříň prohledávat důkladně. Rozhrne oblečení visící na ramínkách a zakleje. Chvíli nadává, a nakonec zavolá na muže, který nejspíš prohledává spodní patro. „V pokoji ta holka taky není." Pak odejde do ložnice a spadne mi ze srdce obrovský balvan.

V úkrytu čekám ještě další hodinu a pak konečně uslyším bouchnutí hlavních dveří a hlasy vzdalující se od domu. Po delší době se odhodlám odejít ze svého úkrytu. Sejdu dolů a vezmu do ruky mobil, když začnu vytáčet mámino číslo uslyším rychle se blížící kroky, ale už nestihnu zareagovat a někdo mi k obličeji přiloží jakýsi kapesník. Okolní svět začne pomalu, ale jistě upadat do tmy stejně tak i moje myšlenky. Poslední co vidím je ruka s tetováním vrány...