For u, I will || Karlnap || Cz [DISCONTINUED]

III.

•

Šli jsme všemožnými cestami, ale náhodou.. Cestu jsem si neskutečně užíval, konečně poznávám tenhle úžasnej svět, při cestě za Eretem jsme procházeli i jednou krásnou vesničkou. Hned jsem si vzpomněl na Bbho, Skeppyho, Dreama a babičku. Je to teprve jeden den co nejsem doma a hned mi vše chybí. Při cestě jsem do sebe kopnul jablka, pár krajíců chleba a mléko. Bylo něco kolem poledních hodin a my měli konečně na dohled Eretův hrad. "No konečně, že to trvalo.. Philzo, prosím řekni mi že tohle už je ono" "Ano, je to ono. Teď už vyjít ten kopec a jsme konečně na místě, Sapnape a Honkboyi, dobrá práce" Na to jsem Philzovi věnoval jen hrdej úsměv a vydal se vpřed. Philza vypadal v pohodě, stále se usmíval a celkově byl stále pozitivní, ale když bych měl říct něco k tomu klukovi.. Furt se všemu diví, musí mu Philza stále pomáhat a mohl bych pokračovat. Ať už je pryč, už jsme mohli dělat úplně jiné věci, kdyby se tady neobjevil. Proč jsem ho jen v té džungli nenechal? Uhh..

Do pár minut jsme stáli konečně před hradem, aby si nepřipadal pan Král tak chudý tak má padací dveře. Naštěstí byli otevřené takže jsme v pořádku prošli, co si budeme. Hrad i ostatní okolo něj, vypadalo úžasně. Nemohl jsem popadnout dech jak moc krásný to bylo, na to co je to za člověka. Po tom všem jsem ale zahlédl stráže a přejel mi mráz po zádech, ti už tak překrásní nebyli. Philza s nimi hodil řeč a pustili nas dovnitř. Jeden z nich nás zavedl přímo k Eretovi, ale já jsem samozřejmě s tim klukem musel zůstat na chodbě. Protočil jsem očima a zkusil potrénovat svůj oheň. Pff jakmile mi vyšlo pár plamínků z dlaně, ten ufrkánek se toho lekl. Měl jsem chuť se mu vytlemit ale nemohl jsem, na nějaké úrovni přece musim bejt že?
"T-ty umíš ovládat oheň!?" "Jasně že ano, zapoměl jsi snad? Říkal jsem ti snad že jsem z Netheru, bože můj"
V ten moment mi to došlo.. Však mi říkal že má ztrátu paměti, doprdele já jsem kretén.. "Hej ne, počkej. Nemyslel jsem to tak, ujelo mi to"
Ale jeho odpověď se mi už nedostala, neřešil jsem to a zase si začal hrát. Po chvíli jsem viděl jak na nás Philza z jedné místnosti ukazuje, že můžeme jít dovnitř.
V místnosti byl Eret, v jeho normálním fitu. Korunka, brýle a plášť, hotovej král. Pff, jsme tady kvůli tomu klukovi tak ať si pohnou. Rád bych už začal neco dělat.

•

Přišli jsme do místnosti, byl tam nějaký muž. Prý jménem Eret, vypadalo to všechno moc pěkně, celý hrad a vše okolo něj. Samotný král vypadal taky dost elegantně, přišel jsem před něj a uklonil se. "Vítám tě Honkboyi, až budeme o samotě tvé jméno mi můžeš prozradit. Ty přezdívky nemám rád.." "D-dobrý den, jasně. Rozumím" Chvíli jsme si společně všichni povídali, do pár minut ale Eret poslal Philzu a Sapa pryč. Teď už jsme tam byli jen my dva, byl jsem ve stresu, nevěděl jsem co vše se bude dít a jestli mi vůbec pomůže.. Bylo toho moc, nevěděl jsem kde mi hlava stojí a to co mi řekl Sapnap, to mi lítá hlavou furt. Bolí to i když se omluvil, není to zatraceně moje chyba!!
Z mýho přemýšlení mě dostal Eret..
"Jsi v pořádku, potřebuju s tebou mluvit. Ne se na tebe jen koukat"
"Jo jasně, omlouvám se. Já jen.. Trošku jsem se zamyslel"
"Dobře ale teď.. Prozraď mi tvé jméno"
"Pokud to říkám správně tak.. Karl, Princ Karl Jacobs ze světa magie a cestování v čase"
Plně jsem doufal že jsem to jméno a údaje odkud jsem, řekl správně. Kvůli mé paměti je to podle mě horší a horší, ale snažim se o to aby to zůstalo na nějaké úrovni.
Eret mi na to věnoval jen úsměv a potom začal s proslovem..

•

S Philzou nás odvedli stráže do nějaké místnosti, byl tam jídla plnej stůl a taky několik možných dekorací. Převážně zlato a diamanty, pff aby toho neměl málo. S Philzou jsme se posadili a já se bez váhání začal ládovat všemi možnými pokrmy co byli na stole. Je to pro nás, tak proč bych to tam nechal jen tak ležet že?
Do hodiny jsem toho měl v sobě tolik že jsem se na to ostatní co tam ještě zůstalo, nechtěl už ani podívat. Když si Philza někam odešel a já zůstal v místnosti sám, všiml jsem si lektvarů co byli "tajně" schované za jednou z truhel. Nemohl jsem si říct a prostě k nim přiběhl, měli na sobě naštěstí papírky s názvy. Většinou tam byli úplně zbytečné lektvary, až na jeden. Byl to lektvar zrychleného léčení, ten se mi bude neskutečně hodit a myslim si že Eret ani někdo jiný si toho nevšimne. Popadl jsem lahvičku s tekutinou a rychle ji dal do batohu, potom jsem si rychle běžel zase sednout. "Tohle bude ještě zábava, uvidíme kdo je tady ten lepší Erete.. "
Řekl jsem si pro sebe a v tu ránu přišel do místnosti Philza. "Eret se s Honkboyem domluvili, bude se nakonec učit s tebou a poslední den co ty půjdeš zpět do Netheru, on půjde prozměnu do svého světa"
No v tu ránu jsem myslel že se mi to snad jen zdá, ten kluk!! Ten kluk se bude učit semnou, no já dneska končim! Měl jsem vážně dost, nedokázal jsem Philzovi nic odpovědět, protože v takovym šoku to vlastně ani nejde..
Nějakou dobu jsme tam ještě seděli a jen tak koukali, Philza byl se všim úplně v pohodě ale já to měl v pravym opaku. Víc zkažená nálada už bejt fakt nemůže, když už jsem se konečně rozhodl zavřít oči a jít na chvíli spát tak zrovna přišel ten kluk a aby toho nebylo sakra málo tak ještě Eret.
"Takže, omlouvám se že jsme to řešili tak dlouho, ale už je vše vyřešeno a můžete jet domů. Přidělil jsem vám koně, važte si jich. Jsou to moji nejrychlejší co mám, za chvíli bude slunce zapadat. Měli by jste jít, Honkboyi.. My dva se ještě uvidíme"
Když konečně skončil, zvedl jsem se a namířil si to ke dveřím, Philza udělal to samé. Aby to aspoň nějak vypadalo, rozloučili jsme se a Philza poděkoval. Ten kluk se taky rozloučil a poděkoval, potom už jsme konečně mohli odejít. Stráže nám dole přidělili slibované koně a jakmile jsem na svého nasedl, Philza mě zastavil.
"Musí s tebou jet i ten kluk Sapnape"
"Ale proč!?" "Musíš se s nim naučit vycházet a pracovat, budete spolu celý týden. A nemáme moc času, takže neprskej a něco dělej Sape"
Zamručel jsem a dal jsem tomu klukovi najevo ať si nasedne zamnou.
"Nezajímá mě to, musíme domů co nejdřív. Takže se mě chyť kolem pasu a co nejvíc pevně se mě drž. Rozumíš? "
Dostalo se mi nakonec tiché 'ano' a já mohl koně konečně pobídnout toho koně. Philza byl už o něco vepředu a proto jsem se s tím nesral a začal hned cválat. Ten kluk se na mě nalepil a tak pevně mě objal že to je snad poprvé co mě takhle pevně někdo drží. Asi na koni jede poprvé, co já vim.. S takovými koni co jsme měli, jsme byli do pár minut doma, Philza dříve koně choval též takže měli kde zůstat. Dali jsme je do stáje a sedla dali do truhly. Já už k večeři 100% nic jíst nebudu, Philza těžko říct a ten kluk si asi něco dá. Proto jsem dal do trouby pár steaků a nechal je ohřát, mezitim Philza zapálil krb a dal nakrmit kočkám. Byl jsem zase unavenej jako pes a to jsme dnes vůbec nic nedělali.. Celkem se mi za tu dobu v hlavě ztratila ta myšlenka s tim že na výcvik tu se mnou bude i ten kluk. Co nadělám, nemám na výběr..

•

Když jsem pomohl Philzovi s nakrmením koček, sednul jsem si opět k jedné z nich. Moje nejoblíbenější, byla to krásná černá kočička s úžasnými žlutými oči, tak krásně ji zářili. Aspoň my dva jsme si společně sedli, chvíli jsem se s ní mazlil, dokud mi Sap nedonesl steaky? "Na tady máš, nic jsi nejedl" "Děkuju moc, vážím si toho"
Vzal jsem si do ruky talíř se steaky a hned se do toho pustil, kočička se vedle mě uvelebila a pomalu usínala. Já si spokojeně vychutnával nějaký pořádný jídlo po celém dni. V tom mi došlo že bych si měl co nejdříve zapsat co se dnes stalo, moje paměť se po 24 hodinách zase smíchá a sotva si něco budu pamatovat. Sapnap odešel hned co mi jídlo podal do pokoje, Philza se též mazlil s jednou z koček. Vypadal moc dobře na to že se toho dneska tolik stalo.. Dojedl jsem poslední sousto a šel dát talíř do kuchyně, umyl jsem ho a utřel. Poté jsem ho dal k ostatním talířům, šel popřát dobrou noc Philzovi a odebral se do pokoje.
Nejdříve jsem radši zaťukal kdyby se Sapnap třeba převlékal nebo tak něco, po chvíli se mi ozvalo něco jako "pojď"
Když jsem vešel do pokoje, Sapnap už ležel v posteli, vypadalo to jako kdyby brečel. Neměl bych se do toho plést ale nedalo mi to "hele.. Sapnape, jsi v pohodě? Vypadáš jako kdyby jsi brečel"
"Hele prosím neřeš to, hleď si svýho jasný? Nic se neděje"
Tohle mi dalo jasně najevo že se asi vážně mám zajímat jen o sebe.. Ale já se pouze snažim nějak zlepšit to chování k lidem. Nakonec jsem si vzal opět svoji knihu a začal psát, přečetl jsem si zase pár stránek a podíval se z okna na tu úžasnou oblohu. Ta byla plná hvězd, než se zase vrátím domů, musim si to nějaký den nakreslit.
Jakmile jsem dopsal posledních pár slov, odložil jsem knihu stranou a lehl si do postele. Ještě před tim jsem popřál Sapnapovi dobrou noc ale ten mi nic neodpověděl, samozřejmě se to dalo čekat. Lehl jsem si na bok a zavřel pomalu oči, pomalu jsem začínal cítit jak upadám do spánku a nechal jsem se
"Dobrou"

---
Soo hey guys, další kapitola po několik dnech.. Škola a únava mi v psaní brání asi nejvíce, ale už jsem dala dokupy další kapču a doufam ze se líbí <3