For u, I will || Karlnap || Cz [DISCONTINUED]

IV.

•

Od toho kluka se mi dostalo posledních pár slov, přál mi dobrou noc. Do pár minut jsem poznal že už usnul, ale to já usnout nemohl. "Dobrou" odpověděl jsem mu opožděně. Furt nechápu jak to spolu ten týden vydržíme, oba jsme na stejné úrovni, oba jsme princové ale já.. Já chci bejt někdy konečně něco víc, jako malej si ze mě každej utahoval a furt mě podceňovali. A teď když už jsem dostal konečně šanci se předvést, tak nebudu sám.
Šel jsem opatrně k oknu, na obloze byl zářící měsíc a několik hvězd okolo, už ani já sám nevim co dělám tak moc špatně že mě furt někdo musí podceňovat. Hrozně mi chybí rodina a Dream, doufám že se mají všichni dobře. Hlavně babička, poslední týdny se její stav hodně zhoršil, sice má péči od toho nejlepšího doktora u nás ale je to těžkej boj..
Několik minut jsem přemýšlel co vše se doma může dít, co mě v tomhle světě bude čekat a jestli se ten kluk domů vůbec dostane, ne že bych byl teď najednou nějakej cíťa ale nemám rád večery. Když už jsem to dál nezvládl, sebral jsem se a odešel dolů. Už bylo všude zhasnuté, jen krb ještě trošku dohoříval. Vzal jsem si něco přes sebe a vyběhl ven, hned na to si to zamířil do stáje za koňmi. Ten kterého jsem jezdil stále nespal, tak jako já. Dal jsem mu mrkev a pár jablek co byli vedle v kýblu. Chvíli jsem si ho jen tak hladil, dokud přesně vedle mě nepřiletěl šíp, přejel mi mráz po zádech a já se hned otočil ven kde stál skeleton. Sebral jsem se a vyběhl ven, běžel jsem tak rychle že mě naštěstí neměl už jak zasáhnout. Zabouchl jsem dveře a opřel se o ně, chvíli jsem se vzpamatovávál z toho adrenalinu a potom potichu odešel zpět do pokoje.
Chvíli jsem litoval toho že jsem si to s tim skeletonem nerozdal, mohl bych dokázat že jsem lepší než ten kluk. I když, asi by to nestalo za to. Ještě by mě Philza vynadal.
Potom jsem si konečně lehl a snažil se usnout, to se mi opět nepodařilo. Co jsem se tak přetáčel a válel, uviděl jsem že začíná vycházet slunce.
"No super" Řekl jsem si a začal koukat do stropu. Jenomže jsem tim svym mumlánim vzbudil očividně toho kluka..
"Sapnape.. Ty už jsi vzhůru?" "Jo, promiň nechtěl jsem tě probudit"
"Nic se neděje."

•

Co jsem se pomalu probouzel, uslyšel jsem jak si Sapnap něco říká. Opatrně jsem se ho zeptal jestli už je vzhůru, hned mi odpověděl a omluvil se mi. Nic se nestalo takže jsem to nějak neřešil, pomalu jsem se posadil na postel a snažil se rozkoukat. Viděl jsem slabé paprsky od Slunce, hned jsem se zvedl a běžel k oknu. Můj první východ Slunce, bylo to hezčí než jsem si myslel.
Mezitím co jsem se díval z okna, přišel za mnou Sapnap "co všechno jsi ještě neviděl.. Nejdříve to byli hvězdy a teď východ slunce. Dobře. Já žil v Netheru, takže mám co říkat ale ty jsi žil ve stejném světě jako je tento" "Noo.. Je toho hodně, ale časem už snad tak užaslej ze všeho nebudu"
"Neříkám že je to špatné, jen mě to překvapuje. Ale nechci ti kazit tenhle moment, je to pěkný co?" "To je.."
Sapnap potom odešel zpět do postele a já se nadále díval na východ slunce.
Když už mi to stačilo, podíval jsem se na Sapa. On spal? Vypadal jako kdyby přes celou noc nic nenaspal, jde to na něm vidět až moc.
Přišel jsem k němu a sedl si před jeho postel, díval jsem se na něj. Z blízka jsme viděl že měl pihy, viděl jsem i malou jizvu u brady. Vypadal tak.. Tak spokojeně, vždy je takovej naštvanej ale teď je pravej opak.
Do pár minut přišel do pokoje Philza, popřál jsem mu dobré ráno a on mě také. Podíval se na spícího Sapnapa "Jaktože není ještě vzhůru?" "Nespal celou noc, usnul před pár minutami"
"Neboj, dám mu něco po čem bude mít dost energie na dnešek. Vzbudíš ho prosím? Půjdu to zatím najít" "Uhm, jo jasně"
Potom Philza odešel, opatrně jsem začal budit Sapa, nejdříve jen něco zamručel a potom pootevřel oči "C-co se děje?" "Musíme vstávat, neboj Philza ti dá něco, po čem budeš mít více energie" "Uhh.. Musim?" "Sape, půjdu dolů klidně s tebou ale musíš"
Na to mi jen něco zamumlal a posadil se na postel, když se trošku rozkoukal tak se postavil a snažil se udělat pár kroků vpřed, jenomže by málem spadl. Chytl jsem ho rychle kolem boků, byli jsme u sebe hrozně blízko. Čekal jsem že bude nadávat a odporovat, on jen zavřel oči a nadechl se. Opatrně jsem ho posadil zase na postel a vyšel z pokoje "Philzo!! Nedokážeme dojít dolů, prosím pojď sem!" Zavolal jsem ze dveří, nebudu lhát. Bál jsem se o Sapnapa, bůh ví co se mu stalo a jak mu musí bejt.

•

Sotva co jsme s tim klukem vstali zamotala se mi hlava, zatmělo se mi před očima a čekal jsem že spadnu. Ale to se nestalo, on mě chytl za boky a zabránil tomu abych spadl. Pomohl se mi zpět posadit na postel a potom odešel ke dveřím, já si mezitím promnul oči a díval se na toho kluka.
Po chvíli přišel i Philza "Ahoj Sape, co se ti děje kluku?" "Ahoj Philzo, sám nevim.." "Dej si tohle, pomůže ti to. Musíme začít s tréninkem"
Podal mi nějaký zlatý jablko a mléko, hned jsem to snědl a zapil. Do pár minut se mi dělalo o mnoho lépe, byl to skvělej pocit.
Měl jsem konečně i energii na to vstát a protáhnout se, dnes jsme snídani neměli. Nějak mi to nevadilo ale jídlo je celkem důležitý..

•

Když jsme vyšli ven před dům, uslyšel jsem koně. Hned mi došlo že máme dva ve stájích, rozeběhl jsem se ke stájím a nehleděl na Philzu nebo Sapa.
Oběma jsem dal mrkve a jablka, jeden si potom šel dát seno a ten druhý se nechal stále hladit. "Ten je můj" řekl mi někdo za zády. Když jsem se otočil uviděl jsem Sapnapa, celkem mě to zarazil. Však jsou Eretovi ne? "Sape.. Jak jako tvůj?" "Uhni a pusť mě k němu!" Philza nebyl okolo takže si na mě mohl zase vyjíždět, nesedli jsme si. Nepatřim sem, to mi došlo už na začátku, ale taky jsem princ. Trochu úcty si taky zasloužim. Odendal jsem ruku z koně a odběhl se slzami v očích ze stáje. Poblíž byl strom, namířil jsem si to k němu, posadil se pod korunu a nechal svoje slzy stékát dolů. Nikdo na mě nikdy nezvyšoval hlas, nejsem tady vítán a mrzí mě že mu to zde kazím. Nechci ale Eret stále řeší jak mě dostat domů, potrvá to nejdéle dobu podle které tu bude i Sap.
Stále jsem seděl opřenej o strom se slzami v očích, nevěděl jsem co mám dělat. Neříkat nic? Nedělat nic? Nebo se prostě vypařit a zemřít?

•

Co jsem na něj zase zvýšil hlas.. Teď už odběhl, viděl jsem jak má skleněné oči. Brečel. Proč jsem po něm vlastně vyjel!? Kvůli tomu ze sahal na koně, kterej vlastně není můj. Zase jsem to posral, ráno se o mě postaral a zařídil mi pomoc, ale já to všechno seru.
Nasedlal jsem "svého" koně, nasedl a vyrazil jsem najít toho kluka.
Dnešní plán s Philzou jen pouze takový si dělat si co chceme, i to patří do výcviku. Objevujeme nové věci a i to se počítá.
Nejdříve jsem objel dům, nikde tam nebyl, proto jsem si to zamířil k lesu.
Tam taky nebyl a myslim si že dál než na okraj by nešel. Moc mě nenapadalo kam dál by on mohl jít, v dálce jsem ale viděl strom, byl tam jediný a uprostřed louky. Zkusil jsem ještě to, rozcválal jsem se přímo k tomu stromu, z dálky jsem nikoho neviděl a zblízka taky ne. Uvázal jsem koně ke stromu a z druhé strany se na mě otočil ten kluk se slzami v očích, hned se otočil zpátky a já k němu pomalu přišel. "Hele.. Počkej, nemyslel jsem to tak. Jen do mě něco vjelo a-a můžu říct že toho lituju a mrzí mě to. Promiň" Samozřejmě se mi odpověď nedostala, ale to je v pořádku. Nechci odpověď, já to podělal. On nic říkat nemusí.
Stoupl jsem si před něj a nabídl mu ruku, on se na mě podíval a pomalu mi ji podal. Hned jsem si ho přitáhl do pevného objetí..

•

Co mě Sapnap zvedl ze země, přitáhl si mě do objetí. Cejtil jsem se tak.. V bezpečí, objímal mě hrozně pevně. Dokázal mi že ho to mrzí, objal jsem ho proto taky. "Moc mě to mrzí, vážně jsem nechtěl.. Ale přijel jsem na tom koni, takže pokud chceš můžeme se svést oba" Řekl mi Sapnap v objetí. "Mhm. Moc rád Sape" Odpověděl jsem mu a odtáhl jsem se. Nemohl jsem se přestat usmívat, ta jeho "omluva" mi udělala takovou radost ze to není možný. "Proč se tak culíš?" Začal se hned Sap vyptávat a trochu se zasmál. Na to jsem mu neodpověděl a šel ke koni, měl jsem u sebe ještě jedno jablko. Sice mělo být pro mě ale on si ho zaslouží, dal jsem mu ho a vypadal hned spokojenější. "Můžeme nasednout?" Zeptal jsem se Sapa. "Jasně, chceš jezdit ty nebo mám já?" "Jeď ty" Zasmál jsem se a Sapnap mi na to jen kývl.
Co nasedl, byla řada na mě. Nevěděl jsem jak přesně, předtím jsem nasedal z nějakých schůdků, teď jsem se trošku ztratil. Najednou Sap slezl a pomohl mě tam dostat, cejtil jsem se trapně ale musel jsem to nějak zakrýt. Po chvíli si nasedl i Sap a pomalu jsme si to někam namířili, ale domů to určitě nebylo. Když jsme začli cválat, nalepil jsem se na Sapa co nejvíce to šlo...

---
Uzijte novou kapitolu, po sakra dost dlouhe dobe eheh.. Uz se snazim zase psat <3