For u, I will || Karlnap || Cz [DISCONTINUED]

VII.

"Vstávej Sapnape" Tahle věta mi zněla u ucha už dost dlouho, konečně jsem se teda posadil a otevřel oči. Venku už začalo vycházet slunko, mohl jsem si stejně ještě pospat.. "Philza nám poslal dopis, kdyby se to dalo tak říct. Jde o to že dnes máme najít jeskyni a natěžit všechny rudy co najdeme„ "No konečně, dej mi 5 minut a budu dole„ Řekl jsem mu a on potom odešel. Konečně se něco děje, po 4 dnech!! Se může konečně něco dít, sice tady nebude Philza, ale aspoň dokážu kdo je tady ten lepší.
Vstal jsem z postele a hodil na sebe jiný oblečení, potom jsem sešel schody dolů kde na mě čekal ten kluk. Z truhly jsem vzal dostatek jídla, z dalších truhel vzal torche, krumpáče, meče a výzbroj pro nás oba. Podal jsem mu vše co jsem měl i já a šli jsme ke konim. "Teď každej pojedeme sám, myslim že už si zkušeněj dostatečně„ "Fajn. Vem si toho černýho, vezmu si toho bílýho„ Řekl mi a já bez váhání začal "mého" koně čistit. Potom jsem už jen nasedlal a nasedl si, on se s nim ještě mazlil a zdržoval. "Dělej už, jinak nic nestihneme" Potom už konečně nasedl a my jsme mohli vyjet hledat jeskyně.
Nebylo to zrovna nejlehčí, ale stejně jsme si jednu konečně vyhlídli. Koně jsme uvázali u stromu který byl poblíž jeskyně a mohli jsme konečně vlézt dovnitř. Vzal jsem si do ruky jednu z torchí a šel dál, ten kluk šel samozřejmě zamnou.
Hned na začátku jsme narazili na uhlí, jak řekl Philza, vykopali jsme ho a pokračovali dál. Jeskyně šla stále hlouběji a hlouběji, taky se zvětšoval prostor a světlo z venku už sem vůbec nedosahovalo. "Nechceme se vrátit Sapnape? Je tady taky chladněji„ "Rozhodně ne, máme před sebou konečně nějaký dobrodružství a máme zatím jen uhlí. Prý tu můžeme najít i diamanty! Tak se vschop a pojď dál„
Potom už nic neříkal, na to jsem se jen pousmál a šel dál, potom jsem ale prudce zastavil. "Co se děje Sape?„ "Stůj, je tady propadlina dolů, vidíš to?„ "Mhm..„ Chvíli jsem se rozhlížel kudy to vezmeme teď, netrvalo dlouho a něco jsem slyšel. "To jsi byl ty?„ "Ne, ne nebyl„ "Tak co to potom bylo??„ V tu ránu jsem cejtil jak mě něco napadlo a strčilo mě to přímo do té propadliny. Padal jsem dolů dokud moje hlava nenarazila na zem, začalo se mi stmívat před očima ale snažil jsem se to překonat, samozřejmě ten šok byl silnější a přemohl mě...

•

Na Sapnapa začal útočit spider, vyndal jsem meč a snažil se ho hned zabít. Povedlo se, ale Sapa jsem ztratil z dohledu, propadlina byla vážně hluboká a Sapovi šlo o život. Začal jsem rychle kopat pod sebe a snažil se co nejdříve dostat dolů. Co jsem se tam konečně dostal, kolem mě se objevilo hned několik monster. Neměl jsem na výběr, snažil jsem se je pozabíjet a hned jak se mi to podařilo, běžel jsem přímo k Sapnapovi.
"Sape!! Sapnape, prosím! Sape„ Doběhl jsem k němu a polil jsem ho lektvarem s účinkem rychlého zotavení, do toho jsem neustále kontroloval jestli kolem nás nejsou monstra a čekal než se Sap probudí. Samozřejmě jsem nespoléhal na ten lektvar, nikdy to není 100% jisté..
Opatrně jsem se Sapnapem zahýbal a doufal jsem že se něco stane, po dalších pár pokusech se mu pomalu otevírali oči. Větší úlevu jsem ještě nikdy nezažil. "Sape, vnímáš už něco? Bojím se o tebe!„ "Mm.. Jo„ Konečně mi odpověděl, je konečně zase při smyslech! Nemohl jsem se ovládnout a z radosti jsem ho pevně obejmul, nečekal jsem to ale on mě také obejmul, bylo to moc příjemné objetí. Ale hned na to jsem se odtáhl a rozhlédl se jestli není něco okolo, blížil se k nám další spider. Vstal jsem ze země a stoupl si před Sapnapa, vzal si do ruky meč a šel hned proti spiderovi, do pár ran jsem ho měl z krku. "Díky za pomoc..„ "Nemáš zač ale tahle hra mě už nebaví, říkej mi Karl. To je moje jméno, nejsem 'ten kluk' ale Karl„ Řekl jsem a otočil se na Sapa, seděl tam v šoku a já viděl další moby. Nemohl jsem se zdržovat, rozběhl jsem se a šel proti nim...

•

Tak tedy.. Karl se rozeběhl přímo proti několika monstrům úplně sám, pokusil jsem vstát ale zamotala se mi hlava a zase spadl. Nevzdal jsem to tak rychle, zkusil jsem zase vstát. To už jsem ustál, vzal jsem si meč a šel Karlovi pomoc. Jenomže než jsem stihl přijít tak je Karl všechny pozabíjel, mně se zase zamotala hlava a spadl jsem.
"Hejj klid.. mám tady ještě tohle zlaté jablko, zároveň se najíš a pomůže ti to s uzdravením. Dokud nebudeš schopen nic udělat, počkáme„ Řekl mi Karl a podal mi zlaté jablko. Hned jsem ho snědl a cítil jsem jak se začínám cítit o mnoho lépe.