vesmír v duši

Cesta vlakem osudu

pozor, přijíždí vlak
cílová stanice: skon
správnou trasu neznám
však neví ji milion

sedačka větší než já
zatím malý pasažér
vidět mě od země není
neznám cíl ani směr

sedačka se zmenšuje
nebo já rostu dál?
končí chvíle prosté
kdy jsem se jen smál

vlak jede do neznáma
lidé přisedají naproti
z jejich pohledu cítím
jaké jsou života starosti

uběhla už řádka let
vlak stále pokračuje
a já pořád netuším
kam vede cesta moje

vystoupím nějak brzo?
či mě z vlaku vyhodí?
nevím, ale doufám
že to tolik nebolí

nápad do hlavy přijde
duše sama trasu píše
a svými činy a city
řídím ten vlak spíše

i vybočit mimo se dá
je to dobrý nápad?
jít radši na jistotu
nebo životem tápat?

potkávám lásky i strasti
okolo mě štěstí i žal
a sám sebe se ptám..
kam jsem duši dal

proto už v hlavě vím
kam míří má cesta
za hledáním duše
nad propastí světa