chladné slzy padají
z nebe do vlasů
křičím, ač mlčky
sedím na útesu
v srdci oheň plane
led na duši taje
co se bude dít
až spadnu z kraje
měsíc pluje na nebi
slunce šlo už spát
a i když chci mluvit
nechám ho - mám ji rád
ale tma rty otevírá
a z hrdla jde hlas
že prý se vrací
nastává tichý čas
emoce jsou ve skrytu
křivdu nevyjádřím
radši vyrvu kousek ven
temnu ji do ruk svěřím
temno se křivdami krmí
na síle stále nabírá
tvoří se rudé skvrny
doba dobra skončila
stále sedím na kraji
koukám, mlčky řvu
měsíc čeká na chvíli
až srdce si vyrvu
dýchám, duše se dusí
smát se mi nechce
je to tak těžké
ale brečet jde lehce
když slunce nezáří
v moment kdy spí
má duše dolů padá
jak krvavý sníh
jestli slunce odejde
skopni mě dolů jemně
udělej mi místo
šest stop do země
ČTEŠ
vesmír v duši
Puisiduše, neboli komplexní souhrn toho, kdo jsme. básně řešící rovnováhu chaosu a řádu ve vesmíru, který máme každý v nás.
