Kouzelná Beruška a Černý Kocour: Infinity War 4

Nečekaná návštěva

Okamžitě jsem vstala z postele a ohlédla se za sebe. Seděl tam hnědovlasý kluk a vypadal pobaveně.

Nick: Myslel jsem, že už se neprobudíš, šípková Růženko.

Smál se. Co tady děláš!? Byla jsem pořád tak trochu podrážděná.

Nick: No co, Sarah říkala, že se prý nudíš, tak jsem tě přisel zabavit.

Jak dlouho tu jsi?! Zeptala jsem se.

Nick: Mmm...takových 45 minut to už určitě bude.

Pokud vím, tak máš být s ostatními, ne? Sedla jsem si zpátky na svojí postel.

Nick: Přesvědčil jsem Johna.

Řekl následně Nick a pak vstal a sednul si ke mně, odtáhla jsem se od něj. Protože jsem prostě ted nebyla ve svojí kůži, jako jsem doma v Paříži.

Nick: Copak? To se mě bojíš zlato, nebo co?

Zase se zasmál. Tebe? No hrozně moc. Co když mě tu oplodníš a co potom? Řekla jsem s ironií, a pak jsem se tady zasmála.

Nick: Tak s tím musíme teda něco udělat, pojď zlato, půjdeme se někam projít.

Řekl a zase udělal ten svůj neodolatelný pohled. Sám ví, jak ten pohled miluji a nedokážu mu odolat. A tak jsem teda následně řekla. No dobře, ale nepočítej, že ti na téhle procházce dám tělesné potěšení. Dala jsem mu pěstí do ramene, a taky ho pak políbila na tvář. Následně jsme pak šli nějakým parkem, ani jsem jako nevěděla, že tu je nějaký park. Oba jsme byli v tu chvíli úplně zticha, až po nějaké té minutě jsem se odhodlala to ticho konečně prolomit. Myslela jsem, že mě jdeš zabavit a zatím oba dva pořád ještě mlčíme. Zastavila jsem se a následně jsem zkřížila ruce na prsou.

Nick: Nemusíme si povídat.

Přiblížil se následně ke mně a pak mě chytil za boky. Já okamžitě pochopila, o co mu tady hned jde. Ne...t...tohle ne. Odtáhla jsem se od něj a potom jsem běžela zpátky. Běžela jsem mezi stromy. Všude byly popadané větve, o jednu jsem zakopla a kolenem dopadla přímo na ostrý kámen a ošklivě si odřela koleno. Zvedla jsem se a odkulhávala zpátky na svojí chatku a doufala, že si mě nikdo nevšimne. Měla jsem totiž kraťasy a moje koleno bylo celé od krve, což se absolutně nedalo jen tak přehlédnout. Když jsem přišla na chatku, namířila jsem si to rovnou ke kufru. Mamka mi naštěstí do kufru přibalila i lékárničku pro všechny případy, tak jsem si to vydesinfikovala a důkladně obvázala. Nehodlala jsem to nikomu říkat, John by mi ještě řekl, že nebudu nic dělat i zítra, to bych už jako vážně nepřežila, další den plný nudy, to už nechci. Chtěla jsem si vzít legíny, aby to nebylo tak moc vidět, ale pod nimi by se ten obvaz krásně rýsoval, takže jsem se rozhodla pro rifle. Venku je asi 26 stupňů a já se budu mačkat a pařit v riflích, no super. Ale zase v nich obvaz tolik vidět není.

Sarah: Čauky Lili.

Přišla následně celá šťastná Sarah. Ahoj. Copak? Celá jen záříš. Usmála jsem se následně přitom.

Sarah: Prý tu za tebou byl Nick, jo?

Mrkla pak následně v tu chvíli na mě. No, byl no. Jenom jsem řekla.

Sarah: A co? Jak pak to dopadlo?

Blesklo se jí najednou v očích. Tak se zeptej jeho, ne?

Sarah: Ale no tak Lili, došlo aspoň k něčemu?

Cooo?! Nee!! Řekla jsem následně v tu chvíli velmi zaraženě a taky i velmi překvapeně, ale Sarah se následně jenom začala smát a pak taky i řekla.

Sarah: No dobře no, budu ti teda věřit.

Její smích ale nepřestával, až jsem se musela taky začít smát. Na téma Nick jsme se se Sarah nějak rozpovídaly. Pak si ale Sarah uvědomila, že je čas na večeři. Tak jsme se tedy zvedli, že půjdeme, ale pak se v tom ozvalo moje koleno. V tu chvíli to bylo jako, kdyby mi do něj někdo vrazil nůž. Rychle jsem si zase sedla a chytla jsem se za něj. Když jsem si uvědomila, že se za něj držím. Rychle jsem ho zase pustila, aby si Sarah ničeho nevšimla. Když jí ale došlo, že nejdu, zastavila se a následně řekla.

Sarah: Co je? Ty nejdeš, Lili?

Eeeh, já......Nevěděla jsem, jak se z toho jako mám vykecat. Já......ještě se převlíknu, pak tam za tebou dojdu, jo? Snažila jsem se přitom ještě znít úplně normálně.

Sarah: Lili, jsi v pořádku?

Přibližovala se následně v tu chvíli ke mně. J......jo v naprostým Sarah.

Sarah: No dobře, tak zatím čau.

Když zavřela následně konečně dveře, oddechla jsem si. Pomalu jsem teda začala vytahovat rifle, abych se podívala, jak na tom je moje koleno. Vypadalo to pořád stejně, tak jsem si to převázala a vzala si jiné tričko, aby vypadalo, že jsem se tedy opravdu převlíkala. Otevřela jsem dveře a vykoukla jestli někdo nejde. Nešel, super. Takže jsem si mohla dokulhat pomalu k jídelně, Stála jsem přede dveřmi jídelny a pevně semkla pěsti. Teď jsem musela projít tak, abych ani chviličku nekulhala. To zvládneš Lili! To zvládneš! Stále jsem si to v mysli neustále dokola opakovala. Dobře. Stiskla jsem kliku a vešla jsem teda dovnitř. Bolelo to čím dál víc, hodně to bolelo, ale dokázala jsem to. Když jsem se najedla, čekala jsem než aspoň půlka lidí odejde. Adam nehodlal odejít i když měl dojedeno. Kolem sebe měl pár holek, tak jsem to neřešila. Už mě to tam ale přestávalo jako bavit, tak jsem se zvedla a odnesla talíř a skleničku na pult. Opět jsem se snažila ani jednou nekulhat. To už mi ale nešlo tak dobře. Myslím, že to Adam i zaregistroval. Dělala jsem, jakoby nic. Když jsem vyšla z jídelny, sedla jsem si tam na lavičku a plánovala kudy bych šla, aby to bylo nejkratší cesta. Když jsem měla trasu naplánovanou, stoupla jsem si. Když jsem chtěla udělat krok, otevřely se dveře a z nich vyšel Adam s těma holkama, které u něj byly po čas celé večeře. V tu chvíli jsem se otočila a šla úplně jinudy. Opět jsem se snažila zase nekulhat. Celkem se mi to dařilo. Všude jsem to různě obcházela, abych se s nimi nesetkala. A to se mi taky i pořád dařilo.

Sarah: Čau!! No kde jsi, už tady na tebe čekám.

Vypískla následně v tu chvíli Sarah, když jsem konečně došla na chatku. Adama a spol., ani nikoho jiného jsem naštěstí nepotkala. Cože? Jak čekáš? Řekla jsem následně potom, když jsem si sedla na postel.

Sarah: No jdeme přeci hrát flašku.

Počkej chvíli. Jak jako jdeme? Dala jsem v tu chvíli svoje ruce v bok.

Sarah: No ty jdeš taky přeci, nechci tam jít samotná. Prosím, Lili.

Udělala ještě přitom následně psí oči. Já nevím. A kam se vůbec jde?

Sarah: No budeme u někoho na chatce, to ještě nevím. Pojď semnou, prosím.

Opět v tu chvíli udělala smutný kukuč, a tak jsem teda následně řekla. No dobře. Ale jenom na chvíli, dobře Sarah.

Pokračování příště