Kouzelná Beruška a Černý Kocour: Infinity War 4

Zlomené srdce.

Byl čas jít na večeři. Sarah jsem zase neviděla. Asi byla opět s blonďákem, teda s Jackem a ne asi, ale určitě. Sedla jsem si sama. Ani mi to tolik moc nevadilo. Sarah byla s Jackem a po Adamovi lezly holky. Po chvilce si ke mně někdo přisedl. Když jsem zvedla hlavu, abych se podívala, kdo mě nechtěl nechat sedět samotnou, ztuhla jsem. Byl to on. Černovlasý kluk, jménem Kamil. Už jsem se chtěla zvednout, že půjdu, protože s ním, jsem fakt u jednoho stolu být nechtěla, ale on mě chytl opět za zápěstí, jen tentokrát jemně.

Kamil: Kočko, promiň.

Cože? On se mi omluvil? Co prosím? Stále jsem stála.

Kamil: Sedni si.

Kývnutím mi naznačil, ať si v tu chvíli sednu. Nick to ani nezaregistroval, a Adam v tu chvíli taky nic nezaregistroval. Protože se věnoval něčemu jinému a to právě holkám.

Kamil: Ty si Lili Agrestová, dcera Pařížského modela Adriena Agresta a módní návrhářky Marinette Agrestové. Že jo?

Podíval se na Nicka, který se právě věnoval něčemu jinému. Ano, to jsem já. Řekla jsem v tu chvíli a pořád jsem měla sklopený zrak.

Kamil: Já jsem Kamil, ahoj.

Čau. Řekla jsem stále se sklopeným zrakem.

Kamil: Promiň mi to, prosím.

Děláš si srandu? To už jsem se na něj dokonce i podívala.

Kamil: Ne, nedělám. Prosím, promiň mi to.

Udělal následně omluvný pohled. Víš, jak mi v tu chvíli bylo? Znovu jsem sklopila zrak při vzpomínce na to, co se stalo.

Kamil: Ne, ale dokážu si to představit.

Hmm.

Kamil: Prosím.

Znovu jsem se na něj podívala. Měl v očích provinění. Hhh, no tak co mám s tebou dělat, no. Usmála jsem se. Protože jsem to myslela vážně.

Kamil: Myslíš to vážně?

Divil se. Ano. Znovu jsem se na něho usmála.

Kamil: Ale teď už vážně půjdu, omluv mě.

Jo jasně. A děkuju. Oči mu přitom zářily. Usmála jsem se opět v tu chvíli. Ležela jsem následně pak v posteli a usínala. Bylo docela brzo, ale to bych nebyla já, kdyby se mi nechtělo spát. V devět hodin by měla být nějaká zábava. Nechtělo se mi tam. Když už jsem byla v polospánku, někdo vešel dovnitř.

Nick: Ale no tak, přeci teď snad nebudeš spát.

Neodpověděla jsem. Dotyčný ze mě stáhl peřinu. Jen jsem se skoulela do klubíčka a ignorovala všechno kolem. Sarah, nech mě. Zabrblala jsem po chvíli do polštáře.

Nick: Sarah? To zním opravdu jak Sarah?

Dotyčný se v tu chvíli zasmál. To už mi došlo a rychle jsem se posadila. Co tady děláš, Nicku?! Neumíš snad klepat? Řekla jsem v tu chvíli trochu podrážděně.

Nick: No já jsem klepal asi 5 minut, ale pak jsem to vzdal a otevřel si s vaší schovávačkou na klíč.

U posledních slov se zasmál. A co chceš?

Nick: Je večerní zábava, pojď.

Nabídl mi ruku, abych vstala z postele. Já nikam nejdu Nicku. Řekla jsem a znovu si lehla do své postele.