My dead friend is a ghost

2

Když jsme byly rozděleni v týmu začala debata o tom kdo bude kapitán a kdo nahrávač. Nakonec kapitán je Matěj a nahrávač Patrik. Jsem nadšenej. Když začala hra tak mý spoluhráči v mým týmu byly vybytí hodně rychle. Během 10 minut všichni byly vybytí. No až na mě. Nebyl jsem ňják nadšenej že jsem zůstal sám v hřišti ale tak co no. ,, Nicku chytej!" Zakřičel George. Začal jsem sdrhat od Nicka ke Clayovy. Boužel George hodil balón Clayovy. Já jsem se ňják snažil vyhnout balónu ale nešlo to. Už jsem se připravoval na bolest a zavřel jsem oči ale nic. Slyšel jsem jen zvuky typu Oooo wow nebo jak? Otevřel jsem oči a vyděl jsem ohromené ale aji vyděšené výrazy. Podíval jsem se na balón a on lítal. ,, Aaaa!" Zakřičel jsem a couval jsem. Boužel po dvou krocích do zadu jsem zakopnul o vlastní nohy. Ten balón dolevitoval ke mě. Já se postavil a zkoušel jsem jestli ho ňják nikdo nedrží nebo něco takového ale on jen lítal. Ten balón mi dalo něco do ruky nebo ten balón doletěl ke mě. Hmm zvláštní. ,, Umm děkuji." Poděkoval jsem. ,, Pane učitely počítá se jako kdybych to chytnul?" Zeptal jsem se. ,, Co? Jo a asi ano nebo já nevím zpíš ano balón se nedotkul země." Odpověděl mi učitel. Hodil jsem balón po Georgovy který ho nechytnul a já byl Happy. Dobře no. Po chvilce zazvonilo a já se šel převléct. Byl jsem během chvilky převlečený. Co to bylo stím balónem? Proč lítal? Jak je tohle možné? Že by mě chránil duch? Tohle není možné. Nebo snad je? Šel jsem zas na záchod. Musím vyzkoušet to stím zrcadlem. ,, Ahoj duchu. Teda pokuď si vůbec duch. Jak se máš?" Zeptal jsem se. Přišel jsem si vtý chvíli jako blázen. Na zrcadle se objevilo: Hele tak asi jak pak se můžu mít? Jo vcelku dobrý. Ty? Husté ono tohle funguje. Jsice nechápu jak ale je to top! ,, No tak teď úžasně." Řekl jsem. Po chvilce se otevřeli dveře. Ze dveří vyšel Clay. ,, Hele! Nechápu jak si to udělal že ten balón lítal ale nebudeš rozhodně vybíjet George! Ty nejsi ani normální! Je ti to jasný!" Začal křičet Clay. Já jenom kíval na souhlas. Clay se ke mě rozešel a chtěl mi vrazit. Byl už jeden krok předemnou. ,, Prosím nemlať mě." Řekl jsem. Clay to ale ignoroval. Najednou se otevřeli dveře od záchodů a Clay dostal těmi dveřmi do obličeje. Rychle jsem se rozběhl a utíkal ze záchodů pryč do třídy. Sedl jsem si a ono začalo zvonit. Přišel učitel. Začly jsme dějepisem. Po 15 minutách někdo zaklepal na dveře. Byl to Clay kterýmu tekla krev z nosu a zas se usmíval. What? Proč se směje. ,, Clayi co se stalo?" Zeptal se učitel. Clay jen mámvul rukou a šel si sednou. Když procházel kolem mě hodip mi před nos papírek který byl zas smuchlaný. ,, Clayi nechceš to ošetřit nebo něco vážně jsi vpohodě?" Začal zase učitel. ,, Neeee jsem vpoho můžem se učit?" Řekl Clay. Učitel kívnul na souhlas. Hodina uplynula rychle. Zazvonilo a já jsi nachystal na další hodinu. Potom jsem si všimnul toho papírku co mi hodil Clay. Otevřel jsem ho a tam stálo: Hej? Chci si stebou promluvit o samotě tento víkend v 23:49. Určitě se ptáš kde že? No v parku a opovaž se to někomu říct! No pokud to někomu řekneš přetrhnutě teď ale stejnak tě tento rok přetrhnu. To jsi pamatuj. Zazvonilo na hodinu. Přišla učitelka. Měli jsme zrovna Hudebku. Po hudebce angličtinu a nakonec přírodopis. Když skončila škola šel jsem ke skřínce kde jsem si vzal svý věci. Je vcelku krásně asi půjdu pěšando domů. Šel jsem delší cestou přes les. No co je hezky a nebudu doma zbytečně. Když jsem lesem najednou sem zakopnul a začal jsem padat. Když jsem dopadl bolelo mě celé tělo. Podíval jsem se nahoru a já si všimnul že jsem spadl z kopce. Začalo se mi vše rozmázavat. Nakonec jsem vyděl tmu před očima.....................................................Probudil jsem se u mě doma a vmý postely. Co? Všiml jsem si že mám obvázanou hlavu a ruku. Sedl jsem si na postel a všimnul si malinkýho papírku na nočním stolku. Byl to černobílí papírek a text byl na něm napsaný fialově. Začal jsem číst: Ahoj Tubíku. Promiň že jsem v lese nebyl u tebe ale musel jsem něco jít zařídit. Teď se určitě ptáš jak ses sem dostal že? Noo jak jsem přišel vyděl jsem tě a tak jsem tě vzal a odnesl tě domů kde jsem tě následně ošetřil. Zítra bych být tebou nechodil do školy. Přeji hezký den tvůj kámoš :). ,, Mě někdo odnesl domů!" Zakřičel jsem přes celí barák. Vztanul jsem z postele a šel jsem do koupelny. Měl jsem obvázanou hlavu, Náplast na tváři, obvázanou levou ruku a ňjáký škrábance a modřiny. No super to jsem šikula dne. No je pravda do školy bych asi zítra neměl jít. No k doktorce se mi jít taky nechce tákže tak. Šel jsem zpět do pokoje. Sedl jsem si na postel a vzal si do ruky telefon. Najednou se mi rozkliknul sám Instagram. Bylo tam hodně zpráv od různých lidí a několik fanartů kde jsem já a můj kamarád který tu boužel není. Začal jsem brečet a to hodně. Telefon jsem někam hodil a rozplácnul jsem se na postel. Jsou to dva roky ale já to nedávám. Nejsem schopný jít za psichiatrem a nemám odvahu spáchat sebevraždu a nedokážu se stím ani smířit. Po 3 hodinách brečení jsem usnul. Probudil jsem se něco kolem půlnoci. Vztanul jsem z postele a šel do obývacího pokoje. Musím se stím ňják srovnat. Jo musím. Šel jsem ke knihovně kde jsem vytáhl fotoalbum. Otevřel jsem ho a podíval se na první fotku. V té době by mi mohlo být něco kolem 15. Byly tam nádherné fotky které vyfotila moje mamka nebo kdokoliv jiný. Usmíval jsel se nad každou fotkou.

Takže Ahojky. Tady máte další kapitolku která se vám doufám alespoň trochu líbila. Jinak jak se těšíte na vánoce? No  a to je tak asi všechno. Tak hezký večer. Bye.