My dead friend is a ghost

8

O 4 měsíce později

Pořád Pohled Tubba
Takže všechno to schrnu. Za ty čtyřy nádherné měsíce se toho stalo mega hodně. Clay,George,Nick a Karl mě přestaly šikanovat a staly jsme se hodně dobrými kámoši. Začal jsem zase streamovat a natáčet. Fanoušci byly rádi a byly hodně příjemní. Nebudu nalhávat ale zapoměl jsem jaký je to skvělí pocit. Jinak klukům jsem řekl o Ranbooovy a vzali to vpohodě. Dokonce ho začali slyšet i když nechápu jak. No a když jsme ještě u kluků tak Clay a George začali spolu chodit. Musím ale uznat že jsou skvělí a roztomilý pár. Já přítelkyni nebo přítele nemám ale nevadí mi to. Ve škole jsem se stal oblíbenější. Dostal jsem od Claye fenu Huskyho jménem Keks. Nevím jak ale jsem hodně rád. Jo Ranboo se mě může dotkout a neprojde skrz mě někdy. No ale teď zpět do přítomnosti.

Přítomnost
,, Moje jídlo! Pojď sem!" Zakřičí Clay a rozběhne se za mnou. Já začnu utíkat a přitom nenápadně papám jeho sušenku. Divím se že mi nezaskočila ale nevadí. Clay mě brzy dohnal a zvednul mě do vzduchu. ,,Neee polož mě dolů!" Začal jsem křičet. ,, Za jídlo" Řekl Clay. Dal jsem mu jeho jídlo a on mě pustil. Společně jsme došli zpátky za kluky kteří se smáli. Když se všichni dosmáli tak jsme šli dál. ,,Noc je úžasná!" Zakřičí Karl. Všichni se na něj otočíme. ,, Hmm je pravda že noc je úžasná ale ptáky a lidi plašit nemusíš." Řekne Ranboo. Po chvíli jsme došli k velké budově kde měla být párty na kterou jsme byly všichni pozvaní. Přivítala nás paní a pozvala nás dovnitř. Byla tu vcelku hlasitá muzika ale ňják jsem to neřešil. George,Nick a Clay šli tančit. Samozdřejmě se mě zeptali jestli nechci taky ale já moc na tančení nejsem. ,,Nechcete něco donést k jídlu?" Zeptal se Karl. ,,Hmm jako klidně ale nevím co tam je. Jdu se tam kouknout. " Odpověděl jsem. ,,Počkat jdu stebou." Řekne Karl. ,,A já jsem vzduch nebo co? Já jdu taky." Řekne Ranboo. ,,Ne nejsi jsi úžasný kamarád." Řeknu. Všichni tři jsme se rozešli ke stolu s jídlem. Byly tam ňjáké sýry v kterých se nevyznám, chlebíčky a další jídlo. Ranboo si vzal chlebíček a kousl do něj. Amélie tam přišla a koukala se na Ranbooa vystrašeným pohledem. ,,Co se děje?" Zeptám se. ,,Ten chlebíček levituje!" Vykřikne a uteče někam. Ranboo, Karl a já jsme se zasmáli. Vzal jsem si taky chlebíček a pustil jsem se do něj. Byl výborný chtěl bych recept. Pak se zeptám.............
Na té párty jsme už asi 2 hodiny. Clay a George zmizely někam. No nebo jsem prostě jen slepý. ,,Toby jsi ňjákej bledej. Není ti špatně?"Zeptá se Nick. ,,Ne jsem vpoho jen potřebuji na čerstvý vzduch." Odpověděl jsem. Rozešel jsem se ke schodům které jsem následně vyšel. Došel jsem na terasu z které bylo vydět krásně skoro celé město. Přišel jsem blíž a opřel se o zábradlí. Uslyším kroky. Otočím se ale nikdo nikde nebyl. Hmm asi se mi to zdálo. Ňják jsem to neřešil a koukal jsem se na výhled. ,,Ahoj Toby." Řekne ňjáký hlas který je mi trochu povědomí. Otočím se a tam spatřím Williama. ,,Umm ahoj." Odpovím. Will se usměje. ,,To je náhoda že se tady potkáme." Řekne Will a udělá krok ke mě. ,,Všiml jsem si že ses hodně spřátelil s mýma bývalíma kámoši. Už chápu ten důvod proč se se mnou už přestali stýkat a ani mi nepíšou. Kvůli tobě mě vyhodily. Ne co to plácám kvůli tobě ne ale kvůli Ranbooovy. No asi by tě taky zajímalo jak Ranboo umřel že?" Řekl Will. Co oni se přestali stýkat s Willem? Proč však jsem jim říkal že mi to vadit nebude. Takže Ranboo mi pomohl. Ale jak se podařilo Ranbooovy vyhodit ze školy? ,, Však Ranboo spáchal sebevraždu." Řekl jsem. Will se zasmál nahlas. ,,Takže mi to všechno prošlo? To jsem tak dobrý? To mě potěšilo." Řekl Will
,,Co? Ty jsi zabil Ranbooa!Proč? Proč!" Zakřičel jsem a u toho brečel. Will se zase usmál. ,,Gratuluji detektive Toby." Řekne Will. Ne ne ne ne. Neudržel jsem se a jednu Willovy vrazil. ,,Jak si ho mohl zabít! Tohohle člověka! Však byl úplně vpoho byl úžasný! Víš jak jsem byl první rok nadně?! Ty nejsi normální! Jsi jen egoistický, namyšlený d*bil!" Zařval jsem protože jsem to už neudržel v sobě. Will se jen usmíval. Po chvilce vytáhl ostrý nůž. Já se zarazil. ,,C-co ch-chceš s-s-s tím no-no-nožem dě-dělat?" Zeptal jsem se rozklepaným hlasem. Will se zasmál a udělal další dva kroky ke mě. Byly jsme od sebe 3 kroky. ,,Nic jen si chci zahrát hru. Hru o život." Řekl Will. Co?Ne ne já nechci umřít. Však teď jsem byl tak šťastný. Nechci umřít. Will se snad zbláznil. Je to vrah. ,,Wille prosím neblbni. Budeš nést následky." Řekl jsem a u toho si klekl. Will udělal další krok ke mě. ,,Prošla mi jedna vražda. Myslíš že mi neprojde aji tahle?" Řekl Will. Začal jsem brečet víc než jsem brečel teď. ,,Bojíš se smrti?" Zeptal se Will. Hlavou jsem zakíval na souhlas.

Dávno
,,Tubbo pamatuj si že když se postavíš svému strachu tak se všechno zlepší." Řekl ňjáký blonďák s modrýma očima. Já se usmál a obejmul jsem toho blonďáka. On se usmál a obejmul mě na zpátek.

Ještě víc dávno (Tobymu bylo 10 let)
,,Neumřem nikdy. Maximálně spolu až budeme staří. Nikdo nás nerozdělí to nikdy." Řekne Toby. ,,Ano souhlasím. Jen co když nás někdo zabije?" Řekne Ranboo. ,,Hmm nevím." Řekne Toby. ,,Co třeba hmm se pomstíme nebo se o to pokusíme?" Navrhne Ranboo. Toby s úsměvem kívne.

Přítomnost
Přestaň brečet. Musím přestat brečet! Vztanu a už ani moc nebrečím. ,,Víš co stejnak ti tohle neprojde." Řeknu s úsměvem. Will se na mě podívá nechápavím pohledem. Šáhnu do kapsi a tam mám nůžky které nosím poslední dobou. Nůžky vytáhnu z kapsy. Will se zasměje. ,, Ty chceš snad bojovat s nůžky?" Zeptá se Will se smíchem. ,,Ne jen ti chci říct že ty jsi vázně asi momentálně trochu hloupí. A musím uznat že jsem rád že Clay,George,Nick a Karl jsou teď mnohem šťastnější když už se stebou nebaví. No a jak jsem říkal jsi egoista,namyšlený d*ebil no ale taky nejsi nic." Řeknu a u toho se usměji. Will vypadal naštvaně. Rozběhl se ke mě. A nůž mi zabodl do hrudi. ,,Příště buď zticha radši." Řekne Will. Z posledních sil zvednu ruku a ustřihnu Willovy vlslovy Udělal jsem krok do zadu a tam se opřel o zábradlí. Strašně těžko se mi dýchalo a síla mi pomalu ubývala. Will se vítězně usmál a došel ke mě. ,,Vlasy mi stříhat nebudeš." Řekne Will. Následně mě kopnul a já přepadl přes zábradlí. Před očima mi probíhal celí můj život. Usmál jsem sem po chvilce padání jsem dopadl na tvrdou zem. Před očima se mi udělalo černo. ,,Toby!" To bylo poslední to co jsem slyšel než jsem upadl do spánku.

Ahojky! Takže tady máte další kapitolu. Původně měla být tohle poslední kapitola ale přemýšlela jsem a ten konec by byl hroznej. No kámoš mi trochu pomohl s posledními 300 slovy a jménem psa. Moc mu děkuji. Všem jinak přeji krásný den nebo večer. Jo a žiju. Moc se omlouvám za neaktivitu ale prostě jsem byla líná. Pa pa :)