My dead friend is a ghost

6

Šel jsem na takový kopec a tam to bylo. Přišel jsem k hrobečku a stál jsem tam. ,, Ahoj Ranboo. Snad se ti tam nahoře líbí a jsi šťastný. Strašně moc mi chybíš a myslím každý den na tebe. Nevím co bych měl ještě říct no že bych tě strašně rád viděl a obejmul bych tě." Řekl jsem. Následně jsem na hrobeček položil růže a svíčku kterou jsem zapálil a pak jsem si sedl na zem. Chybíš mi. Stékla mi slza po tváři. Seděl jsem tam a přemýšlel jak se tam nahoře Ranbooovy daří. Zvedl se silný vítr a to mě donutilo přestat přemýšlet. Vítr ke mě donesl ňjákej zmuchlanej kus papíru. Hmm mám to ňják rozbalit? Chvíli jsem přemýšlel ale následně jsem ho rozbalil. Byl tam vzkaz. No tak asi jde se číst.

Ahoj Toby. Snad se tenhle papírek k tobě dokutálel. No a pokud ne tak budu muset napsat noví. Toby. Proč jsi mi neřekl že tě ve škole šikanují? No teď to vím. Věř mi
mám se dobře a myslím na tebe každý den. Koukám se taky na tebe a všimnul jsem si že sis našel kamaráda ducha. Říkej mu Boo. Věř mi on na to zareaguje. Jinak snad jsem ti alespoň trochu zlepšil náladu. Prosím netrap se. Není to tvoje chyba. Za to nemůžeš.
Ranboo

Usmál jsem a stékla mi slza. Ranboo na mě nezapoměl to je mega úžasné. Duch se jmenuje Boo což znamená že je to úžasná věc. Jenže co když to nepsal Ranboo? Ne blbost takhle píše jedině Ranboo. Chvíli jsem ještě přemýšlel nad tím papírkem ale pak jsem si vzpoměl na co jsem si nechtěl vzpomenout. Ranboo ležící na zemi. V ruce má nůž a na zemi je krev. Ne ne ne ne ne ne. Začal jsem zase brečet. Bylo mi hrozně. I když vtom papírku bylo napsáno že to není moje chyba tak stejnak si budu myslet praví opak. Nevím proč ale usnul jsem.

Pohled ducha (po 100 letech jiný pohled)
Stál jsem poblíž Tubba. Popravdě jsem rád že ten papírek se dokutálel k Tubbovy. Najednou Tubbo začal usínat až usnul. Tubbo. Šel jsem k němu a chtěl jsem se ho dotkout ale má ruka prošla skrz něho. Neeee tohle není možné! Tubbo! Vztávej? Slyšíš mě? Zkoušel jsem mluvit ale ňják nereagoval. Co mám teď dělat? Nemohu ho odnést domů a ani mě neslyší. Pomoc nevím jak bych měl zavolat. Sedl jsem si smutně vedle Tubba a čekal až se probudí........
Byla už tma a Tubbo se pořád neprobudil a ani se nepohl. No ale neumřel to vím což je alespoň trochu pozitivní.

Pohled Tubba
Ucítím chladný vítr a tak pomalu otevřu oči. Sednu si a porozhlédnu se kde to jsem. Byl jsem na hřbitově. Já jsem asi usnul. Je tma jak v háji a já nic pomalu nevidím. Vzal jsem telefon a kouknul se na čas. Hmmm to už je tolik! To není možné aby bylo 0:02! Rychle jsem se postavil. Podíval jsem se ještě jednou na telefon abych se ujistil že je vážně tolik hodin. Vážně je tolik no a baterie mám jen 7%. To je výborné. Fakt výborné. Rozešel jsem se pomalu jenže něco  uvnitř mě říkalo ať zastavím a jdu zpátky. Chvíli jsem ještě šel pryč z hřbitova. ,,Aaaaa já to nevydržím!" Zakřičel jsem a otočil se zpátky. Následně jsem šel zpátky k Ranbooovém hrobu. Dobře a co teď? Sedl jsem si na zem. Chvíli jsem tam jen tak seděl. Nemám moc velkou trpělivost a tak jsem se zvedl a šel pomalu domů. ,,Ahoj Toby. " Uslyšel jsem hodně povědomí hlas. To není možné. Pomalu se otočím zpátky k hrobu a tam spatřím člověka kterýho jsem nevyděl strašně dlouho. Ucítím jak po mé tváři stékla slza. Rozešel jsem se k Ranbooovy. ,, Jsi to vážně ty Ranboo? "Zeptal jsem se. Ranboo jenom kívnul na souhlas. Rozběhnul jsem se kněmu a Ranbooa obejmout. Prošel jsem skrz něho. ,, Co?" Zeptal jsem se. Ranboo se otočil na mě. ,, Toby všechno ti vysvětlím ale až doma. " Řekl Ranboo. Jenom jsem kívl a šel teda domů. Ranboo šel vedle mě. Celou cestu jsme si povídaly a přišlo mi že během chvilky jsme byly před barákem. Odemkl jsem a sundal si boty a bundu. Následně jsem se rozešel do obýváku a Ranboo za mnou. Sedly jsme si. ,, Dáš si něco k pití nebo k jídlu?" Zeptal jsem se. ,, Ne díky ale jsi hodný." Odpoví Ranboo. Chvíli jsme seděly v tichu. ,, No dobrá přeruším teda to naše slavné ticho. No víš jak jsem umřel tak jsem byl duch. Překvapilo mě že nejsem třeba v nebi nebo tak něco. Jenže když jsem se stal duchem tak jsem se ocitl v Asii. No prostě dlouhá cesta do velké Británie. Když jsem byl teda ve velké Britanii rozhodl jsem se tě hledat. No a když jsem tě našel tak jsem tě prostě začal chránit. Teď ti řeknu důvod proč Clay, Nick a Karel nejsou ve škole. No jeli autem na lyže. No a do nich naboural kamion a aby to nebylo málo tak pak spadl ještě na ně strom. Všichni jsou zatím naživu ale v nemocnici jsi pár dnů pobudou." Řek Ranboo. Chvíli jsem střebával informace co mi řekl Ranboo. Pak mě napadly dvě věci. Jedna byla dobrá a ta druhá špatná. ,, Ty jsi ten duch který mě chránil že?" Zeptal jsem se. Ranboo kívnul na souhlas. Na tváři se mi objevil ještě větší úsměv něž jsem ho měl do teď. Vztanul jsem a chtěl obejmout Ranbooa. Prošel jsem zase ním. Sedl jsem si tím pádem jenom blíž. Povídaly jsme si hodně dlouho. Byl jsem rád že je zpátky. No né doslova ale alespoň ňják. Když už bylo světlo tak jsem šel udělat kafe a ňjákou snídani. Rozhodl jsem se pro pálčinky. Když jsem je dělal tak Ranboo mi podle něho pomáhal. No zpíš komentoval jak jsem to dělal a prý to dělám špatně. Když už byly pálčinky udělané tak jsem je dal na stůl. Následně jsem ještě vytáhl džem který jsem taky položil na stůl. Na stole se záhadně objevilo kafe. ,, Aaa!" Vykřikl jsem. Ranboo se jen potichu zasmál.

Takže zdravíčko kafíčko. Tahle kapitolka byla doufám trochu veselejší než ta minulá. No a když byly ty Vánoce tak jaký dárek se vám nejvíc líbil? Přeji hezký den.