Na obrázku je 'překvapivě' Sam:)
Cítím jak se mnou někdo třese. ,,Slečno, probuďte se. Přistáváme, takže se prosím připoutejte.'' řekne mladá letuška a odejde. Pomalu se vrátím do sedu a ještě v polospánku si zapnu pás, jak mě žádala. Při přistávání dostaneme menší turbulence, ale není to nic závratného. Všichni se z letadla hrnou jako stádo slonů, nad čímž se musím pousmát. Já na rozdíl od nich si znovu kecnu na své místo a čekám až budu moct v klidu vystoupit. Poté se vydám směrem k pásu, kde už jedou moje zavazadla. Popadnu je zamířím si to ven z letištní haly. Stoupnu si na kraj silnice a prudce zamávám na mladého řidiče sedícího ve svém taxi. Přijede ke mně s malým úšklebkem na tváři a jde uložit má zavazadla do kufru auta. Nasednu do taxíku a nadiktuji mu adresu mého nového bytu. Celou cestu jsme potichu kromě těch obyčejných formálních otázek typu ,,Jsi tu nová? Odkud jsi přiletěla?''. Když auto zastaví, zaplatím a vylezu spolu s věcmi ven. Můj byt se nachází v 7 patře asi 15 patrové budovy. Zastavím se před dveřmi, na kterých je napsané mé jméno. Leží tam ještě malá obálka, ve které najdu klíč a termín první splátky nájemného. Otevřu tedy dveře a jsem spokojená s tím co vidím. Byt je skoro kompletně vybaven až na pár věcí, které si ale stejně vezu v kufru. Projdu obyvákem, do kterého jde vidět z konce chodby. Je velmi útulně zařízený, takže nebudu muset nic předělávat. Jen to možná trochu doplním svými blbostmi. Další dveře které otevřu vedou do menšího pokojíku, který stojí mezi dvěma dalšíma. v pokoji jsou troje dveře. Vlevo dvoje a vpravo jedny. První dveře vlevo a ty vpravo vedou do dalších pokojů, podobně zařízených jako je tento. Poslední dveře vedou do soukromé koupelny. Jelikož mám v plánu najít si ještě tak dvě spolubydlící je počet pokojů přesný. Vyberu si ten uprostřed a na postel si hodím všechny svoje věci. V jednom rohu je velká skříň sousedící s toaletním stolkem. Naproti je pracovní stůl s jednou židlí vedle kterého jsou postavena dvě křesla čelem k posteli. Postel je ve středu místnosti přiražená čelem ke stěně. Nad ní je velké okno, které je propojené s francouzským oknem vedle. Okolo postele jsou nebesa a okna jsou lemována vánočními světýlky. Je to prostě úžasné. Jsem sice unavená, ale pomyšlení na to, že bych měla vybalovat v neděli mě děsí, takže se pustím do práce teď. Otevřu kufr se oblečením. Všechny svršky pověsím na ramínka a kalhoty položím na dno skříně. Spodní prádlo a oblečení na spaní potom vyskládám do menších šuplíků, které se nachází ve dveří skříně. Potom si vyndám všechny bundy a boty a zamířím zpátky do předsíně. Tam rozevřu menší šatník a rozvěsím své bundy a kabáty. Boty následně uklidím do botníku na což se vracím do svého pokoje. Tam uklidím první kufr pod postel a vrhnu se na vybalování druhého. Jako první vytáhnu komínek knížek, který urovnám na svém stole. Tam taky položím svůj notebook a ještě několik učebnic. Do šuplíků od stolu naskládám výtvarné potřeby jako jsou bloky nebo skicáky a nabíječky. Všechny tužky a psací potřeby co mám dám do stojánků na stole. Už mi zbývá jen poslední položka na dně mého druhého kufru. Tu si pečlivě uložím na noční stolek. Je to fotka celé naší rodiny, ještě před veškerými změnami. Předtím než maminka zemřela, než mě opustil bratr, než se z mého otce stalo bezcitné monstrum. Mám tu fotku velmi ráda, protože je prostě dokonalá. Všichni se na ní usmíváme, jako bychom tím úsměvem chtěli léčit rakovinu nebo co. Druhý kufr položím k tomu prvnímu pod postel a batoh položím na jedno z křesel. Svléknu se jen do volného cestovního trička, abych si mohla jít lehnout. Moje vyčerpání dokazují i má víčka, která jakoby vážila snad tunu. Já s tím ale nebojuju. Nechám je se zavřít a usínám na místě, kde třeba najdu nový začátek.
Tahle kapitolka je kratší, ale to vám vynahradím tou, co už mám sepsanou na zítra. Jinak doufám, že se vám díl líbil a budete pokračovat ve čtení mojí storky :)
Jo a napište mi prosím do zpráv, jak bych mohla přidat dva obrázky k jednomu dílu... Nejde mi to, takže díky :D
Btw, nějak mi nefunguje normální věnování, tak to udělám takhle... Tohle je pro tebe @WhoLostMyBook :)
ČTEŠ
Be Free
Teen FictionTohle je moje první story, takže se chci omluvit, jestli to bude blbost. Budu ráda, když si to přečtete a snad se bude i líbit. Je to příběh o dívce, která musí překonat několik překážek, aby dosáhla pohádkového života. Trochu jí to však usnadní jej...