Be Free

Friend?

Na obrázku máte Danielle :) Doufám, že se vám líbí... Jinak jsem vám neskutečně vděčná za všechno :D

Probudí mě sluneční paprsky, které útočí na mé oči. Chvíli trvá než si přivyknu na množství světla. Hned potom se posadím, protáhnu se a jdu do kuchyně pro snídani. Jenže když otevřu ledničku dojde mi, že tu jsem zatím pár hodin a nebyla jsem nakoupit. Naštvaně si pro sebe něco zavrčím a jdu se obléknout. Vezmu si tílko s kraťasy, protože venku je hodně teplo. Toho si budu muset začít vážit, když teď žiju v Londýně, kde je takové počasí vlastně vzácnost. V koupelně si pročešu své vlnité vlasy a nakulmuju je, aby byly vlnky perfektní. Ještě si dám do čela čelenku, v chodbě popadnu černé Vansy a do kabelky hodím peněženku s mobilem a zamykám byt. Když vyjdu před dům musím přimhouřit oči, jelikož mě příliš oslňují sluneční paprsky. Vydám se po rušné ulici a doufám, že tu někde narazím na obchod, kde bych mohla nakoupit potraviny. Můj den by se však očividně neobešel bez nějakých problémů nebo trapných situací. Co se stalo? Jdu a rozhlížím se pořád všude okolo pořád ve snaze najít ten obchod. Svou nepozorností ale způsobím srážku s nějakou dívkou. Je celkem vysoká a štíhlá. Má blonďaté vlasy se kterými jdou do kontrastu její smaragdové oči. Už očekávám pořádnou salvu nadávek všeho druhu, ale dívka mě překvapí svým upřímným smíchem. Tím mi taky poskytla výhled na její krásně bílé rovné zuby. ,,Jsi v pořádku?'' optám se, když uvidím, že na sebe vylila obsah kelímku ze Starbucks. Přeruší svůj smích a s úsměvem se na mě podívá. ,,Jasně, je to jen oblečení. Jsem Danielle, ty?'' poví, když ke mně natahuje ruku. S údivem ji lehce stisknu o odpovím: ,,Já jsem Samantha, ale můžeš mi říkat Sam.''. Chvíli mě ještě pozoruje a pak z ní vypadne: ,,No tak moc mě těšilo Sam, já už půjdu. Třeba se znovu potkáme.''. Otočí se chystá se k odchodu, jenže já ji znovu oslovím: ,,Počkej!'' zastaví se a překvapeně se na mě otočí. ,,Koupí ti nové kafe, pokud mi řekneš kde je Starbucks a obchod s jídlem.'' vypravím ze sebe. ,,Jsem tu nová a nemůžu tady vůbec nic najít.'' dodám s nervózním úsměvem. ,,Dobře to beru. Tak pojďme.'' řekne, chytí mou ruku a s úsměvem mě táhne kamsi do neznám. Předpokládám však, že jdeme směr Starbucks. Celou cestu ani jedna z nás nepromluví, ale nevadí mi to. Není to totiž takové to nepříjemné ticho, kdy se marně snažíte vymyslet téma ke konverzaci. Je to příjemné ticho, kdy mě napadá, že by z nás mohly být celkem dobré kamarádky. Myslela jsem si to dobře. Zastavily jsme před obchodem Starbucks. Jednou jsme se na sebe ještě podívaly, ale nakonec jsme vešly do dveří a zamířily k pultu naproti. ,,Dobrý den.'' pozdraví mě nějaký mladík stojící za přepážkou. ,,Dobrý.'' řekneme s Dan zároveň. ,,Dala bych si vanilkové frapuccino a...'' chopím se slova a čekám až za mě Danielle dokončí naši objednávku. ,,...a caramelové latté.'' dořekne. Já vytáhnu z kabelky peněženku a podám z ní klukovi bankovku, abych zaplatila. On na nás ale jen mrkne a podá nám kafe se slovy: ,,Nechte to, je to na mě.''. My neprotestujeme a s poděkováním se jdeme usadit k jednomu stolku v rohu kavárny. ,,Takže, řekni mi něco o sobě cizinko Sam.'' protáhne Danielle, přičemž já přemýšlím, jak bych jí sdělila své důvody stěhování aniž by se hned dozvěděla o mé temné minulosti. ,,No nic moc zajímavého to nebude, ale dobře.'' zalžu a začnu vyprávět: ,,Je mi 17 let a mé jméno - jak už víš - je Samantha Reed. Můj koníček je kreslení a zpěv což je taky důvod, proč jsem se přestěhovala.'' povím jí svou poloviční lež. ,,Rozhodla jsem se totiž, že bych s tím chtěla nějak prorazit, ale to by šlo jen těžko, kdybych si zpívala jen ve sprše. Tak jsem se prostě jednoho dne rozhodla se svěřit do rukou odborníků. Našla jsem si na internetu nejlepší pěvecké školy a ta tady v Londýně se mi zamlouvala nejvíc, takže jsem prostě poslala přihlášku a čekala na odpověď. Ta mi přišla ve čtvrtek, proto jsem si sbalila svých pár švestek nasedla v Chicagu na letadlo a vydala se vstříc mé mysteriózní budoucnosti.'' ukončím svůj monolog, který jsem samozřejmě trochu upravila. Dan se sice zdála být velmi milá, nejspíš by mě i chápala, ale neznám ji ani hodinu. Navíc jak se říká 'Zdání klame.' Třeba někdy bude příležitost i vhodná situace na to, aby ji sdělila taky tyhle důvěrné informace. ,,A na jakou školu tady budeš přesně chodit?'' zeptá se. ,,Myslím, že je to Akademie mladých talentů. Proč?'' odpovím a zeptám se (pozn. autora: lidi taková škola neexistuje a jinej název mě nenapadl takže sorry :D). ,,No to mě podrž! Budeme spolu totiž chodit do školy a podle tvého věku i do třídy cizinko.'' zajásá až se nad tím musím uchechtnout. ,,Tak to je super. Aspoň někoho tam budu znát.'' nadšeně zhodnotím situaci. ,,To jo. A kde tady vlastně bydlíš?'' položí mi další ze svých otázek. Vsadím se, že jich bude ještě hodně. ,,Pár bloků od místa kde jsem tě srazila. Myslím, že je to Brooke Park Avenue.''. ,,Já bydlím v tom případě jen blok od tebe. Znamená to teda, že tě mám ráno přijít vyzvednout?'' zeptá se, načež já začnu horlivě přikyvovat. Nikdy by mě nenapadlo, že si zde tak snadno najdu tak dobrou kamarádku. ,,Teď je řada na tobě.'' povím, ale Dan se na mě jen nechápavě zašklebí. ,,Aby jsi mi pověděla něco o sobě.'' upřesním jí tedy svůj dotaz. ,,No jmenuju se Danielle Jacobs, ale to už zřejmě víš. Je mi 18, ale chodím do stejného ročníku jako ty na AMT (pozn. autora: takhle budu zkracovat název školy). Kromě zpěvu mezi mé vášně patří jízda na skatu, což dokonale nesedí s mým velkým zájmem k vaření.'' věnuje mi jeden ze svých zářivých úsměvů a pokračuje ve své řeči: ,,Bydlím se svými rodiči a mladším bráchou, který má jen 4 roky. Tady v Londýně bydlím asi odjakživa no a to jsem já. To je vše co ti můžu říct o Danielle.''. Dopijeme své nápoje a zvedneme se s tím, že mi Dan ukáže vše co potřebuji nutně vědět ke každodennímu fungování v Londýně. Jako první mě zatáhne do nákupního centra, protože si přeci jen potřebuje koupit nový top, když jsem jí ten její ušpinila. Další zastávkou je obchod, kde mi Danielle poradí, co budu potřebovat do školy. Přeci jen už jim začal školní rok, takže to ví. Po cestě mi ukáže zastávku metra, která je jen kousek od našich domovů, přičemž mi prozradí, že odtud se zítra společně vydáme na AMT. Naší poslední zastávkou je obchod s jídlem, který byl původně můj jediný cíl. Nakonec však mohu být aspoň trochu vděčná za můj příšerný smysl pro orientaci. Nebýt toho nepotkala bych svou novou kamarádku. Dan bydlí až za mnou a proto se rozloučíme u mého domu. Pozvu ji sice dál, ale ona se slovy: ,,Ráda bych, ale zítra máme zkoušku tak musím ještě trochu cvičit.'' odmítne, takže si ještě vyměníme čísla a každá si jde svou vlastní cestou. Doma uklidím celý nákup a najím se, protože umírám hlady. Zbytek odpoledne strávím koukáním na filmy a užíváním si klidu a pohody, která mi už tak dlouho byla odepírána. Když se dodívám na TFIOS, jdu se osprchovat, vyčistit si zuby a zalehnout, přeci jen musím zítra vstát dřív než dnes. Ještě než usnu tak si pro jistotu nastavím budík na mobilu a potom usínám poklidným spánkem.

Další díl bude snad zítra :)