Soulmate song

Kapitola V. - Píseň měnící život

Jako vzor cnosti a vzor pro své studenty, Ronald nastoupil do výtahu a vyjel si do patra ubikací. Ne že by nebyl schopen si to vyjít, kdyby ho doprovázeli studenti, určitě by si to vyšel, ale dnes neměl zrovna náladu. A to z několika důvodů: 

1, Za celou noc se ve svých pokojích objevil až k ránu a to na na několik minut. Stačil se jen osprchovat a převléct, než je zase musel opustit. 

2, Jeden z jeho Predátorů byl při akci, kterou podstoupil před několika málo dny, vážně postřelen a v ranních hodinách svému zranění podlehl.

3, Dnes učil studenty pouze půl dne. Takže ta část z nich, co propadá, nebude moci cvičit na závěrečnou zkoušku. A on se s nimi nechtěl patlat další rok.

4, Snídaně byla nestravitelná a káva nebyla dostatečně silná. 

Nejspíš si řeknu o zvýšení platu, možná i převelení. Pomyslel si, když tak vycházel procházel chodbou k pokoji Zmijí. Když otevřel dveře, jeho seznám důvodů špatné nálady se rozrostl o několik bodů. 

---

Všechny dívky se v uplynulém čase stihly všechny přilepit, jelikož každá po několika okamžicích udělala pohyb, který způsobil to, že spadly z bezpečí, z postele. Jejich radost vzrostla ještě víc, když Roland otevřel dveře a vstoupil dovnitř. 

Ashley zpozorovala otevírání dveří a její výkřik se nesl celým pokojem. ,,NE!"

Jejich učitel se přilepil skoro okamžitě, jak vešel dovnitř. A nejen to. Na hlavu se mu vylil kbelík černé barvy, následován další vrstvou peří. Proto Ashley křičela. Onoho kbelíku si totiž všimly chvíli po tom, co odhalily to, že jejich podlaha lepí. 

---

5, Jeho oblíbené kalhoty jsou nyní od barvy a peří. Nehledě na to, že tu teď stojí přilepený k podlaze a plně ví, kdo je zodpovědný za tento bod. 

,,Hádám, že tohle je důvod vaší nepřítomnosti na výcviku," pronesl svým klidným, chladným tónem. Odpovědí mu byl Kannin a Treyin nervózní úsměv, Ashleyiny a Natashiny vytřeštěné oči a kývající hlava Isabelly. Všechny ležely, seděly na podlaze. 

,,Jak dlouho tu to lepidlo musí být připraveno?" 

Isabella se podívala na svoje hodinky. ,,Tak pět až šest hodin. Klidně i méně. Což znamená, že nám zbývá přibližně deset hodin, než budeme moci se nějak pohnout, jelikož ...."

Roland ji zastavil. ,,Děkuji Isabello, všichni víme, co to znamená." Při tom zašmátral v kapse svých zničených kalhot a vytáhl mobil, na němž vytočil číslo někoho z dalších instruktorů, pověřil ho dnešním výcvikem, než se odsud dostane, a sehnáním někoho, kdo je odsud dostane. 

---

Po nějaké době, kdy se je skupina instruktorů pokoušela dostat z lepidla, je Roland nahnal na poslední hodinu výcviku do tělocvičny. Zbytek studentů se nalajnoval, aby uvítali svého učitele. Prvního, koho si Natasha všimla, byl George. Stál tam, jeho oranžové oči plály pobavením a veselím nad tím, že je uvěznil se svou bandou v jejich pokoji a ony budou potrestány. 

Neváhala, vydala se k němu a zastavila se těsně před ním. ,,Ty parchante," zavrčela na něj. 

,,Co chceš, zmije?" zeptal se s úšklebkem a tím, jak se nad ní skláněl. 

Ona se jen mile usmála. ,,Tohle," řekla a praštila ho pěstí do obličeje. Místností se nesl zvuk křupnutí, jak mu zlomila nos. Stejně jako ten první den, když se mu postavila v autobuse. George se chytil za nos a mezi prsty mu protékaly pramínky krve. Oči mu začaly žhnou nebezpečným světlem. 

Lukas, stojící vedle něj, se neubránil a začal se mírně ušklíbat. ,,Copak, chceš taky?" ozvala se Ashley, která napodobila Natashu. Ta mu sice nezlomila nos, ale natrhla mu horní ret. 

,,Čí nápad to byl?" zajímala se Isabella. nato se nad ti vztyčil Philip. ,,Proč? Chceš mi taky vrazit pěstí do obličeje?" 

,,Nepotřebuji," odsekla a vykopla koleno směrem k jeho citlivému místu. A úspěšně se trefila. Její protivník se schoulil do klubíčka. ,,Tvůj rozkrok je více účinnější." 

Kanna si prohlédla zbylé hady. ,,Kdo z vás snědlo poslední jablko ze svačinové misky?!" V misce, kde obvykle bývalo ovoce ke svačině, při jejich příchodu bylo jedno jablko, který si chtěla vzít, ale než se jí to povedlo, bylo pryč.

Theo opatrně schoval rozkousané jablko za sebe. Neúspěšně. Kanna to viděla a vzhledem ke svému malému vzrůstu ho nepraštila do obličeje, ani mezi nohy. Jako místo útoku si vybrala jeho břich. Na zemi se začalo válet další klubíčko. 

Kanna se otočila na Zmije, které ji sledovaly s povytaženými obočími. ,,Co? Tak už když se na něco ptáte a mlátite je, tak nechci zůstat pozadu." 

,,To je dobrý nápad," poznamenala Trey a otočila se na Johna. ,,Tak co? Jdeš dobrovolně?" Nečekala na odpověď a udeřila ho chodidlem do čéšky pravého kolene. 

Zbytek výcviku je George a spolek probodávali pohledy. Ale nejzvláštnější bylo to, že je Roland nepotrestal, místo toho oznámil, že na večeři hadům oznámí trest, za jejich ,,vtípek", jak to argumentoval Theo. 

---

,,Natasha Rose Black," přečetl Sam a ukázal jí, že smí vejít dovnitř. 

Právě se nacházela v největším patře budovy, v testovací místnosti. Zde každý absolventský ročník obdržel svou Píseň. Vláda každému při narození  přiřadila čip s jeho informacemi, ty se každý rok měnily a upravovaly, a když jeho nositel dospěl, čip sám vygeneroval Píseň, který nositel sdílel se svou "spřízněnou duši". Ten to program měl zabránit rozvodům a právnickým tahanicím mezi partnery, kteří si pro sebe nebyli určeni. 

Dnes byl ten čas. Po událostech rána a dopoledne, to bylo něco, co jí mohlo zvednout náladu. Sam ji uvedl na křeslo, stojící uprostřed, naťukal něco do počítače, odebral ji krev z prstu, jako při testu Čistoty a čtečkou si načetl její čip. Několik minut netrpělivě čekali. Výsledek bude vědět jen ona, Sam a Uzurpátor. 

,,Zajímavé," zamumlal Sam. 

Nat se k němu otočila. ,,Něco se stalo?" 

Zavrtěl hlavou. ,,Jen se mi líbí ta píseň," odpověděl s úsměvem. ,,Jmenuje se Miracle." Píseň se z ničeho nic rozezněla místností. 

,,Je pěkná," zamilovala se Nat, když opouštěla místnost. 

---

,,Pane," ozval se služebník, ,,Vše je připravené na 'velké pokusy'." 

Muž mu pokynul, že může odejít. ,,Dobře." Nespouštěl přitom oči z papíru před ním. 

,,Zajímavé, zajímavé." Mumlal si pro sebe. ,,Velice zajímavé. A nevítané." 

---

Roland seděl u sebe na posteli. Nemohl věřit svým očím. Ale byla to pravda. Pravda, která se nedala přehlédnout. Chtělo se mu smát, breč a křičet zároveň. Jenže neměl čas. Musel jít na večeři a vyřídit trest svého syna a jeho nejbližších přátel. 

Jak miloval svou práci.