Soulmate song

Kapitola VI. - Brzy to začne

Nat si nemohla pomoci, ale stále na sobě cítila, v následujících dnech, pohled Rolanda víc než obvykle. Něco ji nutilo se vždy odvrátit a vyhnout se mu.
,,Nejspíš si myslí, že se chceš Hadům pomstít," pokoušela se vysvětlit Isa, když jim to sdělila jednou při večeři.
,,A nechceme?" Ashley na génia skupiny pohlédla s povytaženým obočím. ,,Doufám, že si nemyslíš, že to necháme bez povšimnutí? Bez odvety?"
Trey, s pusou plnou krajice chleba se šunkou, souhlasně přikývla. ,,Jasně, že nenecháme."
,,A probudit se s pokojem plným pavouků a ještě horším trestem, než mytím nádoby po několika stech lidech? Ne děkuji," odsekla Isabella.
Na to Trey neměla, co říct, a zmínka o pavoucích ji zavřela, stále plnou, pusu. Po zbytek večeře se jen zakousla do několika dalších chlebů a nepouštěla se do žádné další konverzace.

---
Dívky chtěly už opustit jídelnu, když se k nim připojila Kanna, čerstvé propuštěna, ze zdravotního křídla budovy. Měla roztržený horní ret a obřího monokla na levém oku. Za ní vzápětí přišel John, který měl obličej samou podlitinu, zlomený nos a viditelně kulhal na pravou nohu.

,,Zatracený John. Ten jeden smradlavý..."
mumlala Kanna, když si přisedla ke svým kamarádkám. Následně sebrala poslední krajíc z tácu a nacpala si ho do pusy.
Její spolusedící si vyměnily pohledy zmatení, překvapení a pobavení.

,,Co se stalo?"
Kanna probodla Nat pohledem, zvedla ruku, sebrala jí hrnek s čajem a napila se, aby splachla chleba z krku do svých travýcích prostorů. ,,Když jsem šla na záchod, ještě před večeří, tak mě polil ledovou vodou. Tak jsem ho začala honit s lavórem vařící vody. Po tom, co jsem ho polila, jsme se začali mlátit. Pak jsme se zase honili. Tentokrát uklouzl na té rozlité vodě. Využila jsem situace a zase zaútočila. Ale to už nás chytl ten starý náfuka Kris a poslal nás na ošetřovnu."
Chvíli bylo ticho, všechny se podívaly na Johna, pak se ozval hromadný výbuch smíchu. To ale upotalo pozornost stolu učitelů, kteří vedli nějaké debaty, a ti se na ně naštvaně podívali. Dívky se přestaly okamžitě smát, ale stále se pobaveně usmívaly.

,,Patnáct bodů pro Kannu," zahihňala se Ashley.
Kanna se zazubila. ,,Tím pádem vedu."

---
George se zamračil. Za včerejší "vtípek", musel on a jeho přátelé mýt nádoby po všech obyvatelech budovy. Na rozdíl od Zmijí, které jim včera musely pomáhat. Jak zbytečně vyplitvaný večer, kdy se mohl v klidu rozvalovat na posteli a nedělat nic. Jen poslouchat hudbu ve svých sluchátkách.
Teď si hraje na uklízečka. Nemohl se ale udržet a nemyslet na píseň, kterou mu včera pustil Sam.

Jako malý, než ho na poslední dva roky neposlali na vychování, poslouchal příběh o tom jak se jeho rodiče dozvěděli, že jsou si sluzeni. Sám chtěl něco takoveho, třeba jen z poloviny romantického. Byla to jeho jediná myšlenka posledních několik hodin. Představoval si, jak svoji spřízněnoi duši líbá v dešti, tančí s ní na vánočním plese Čistých, společně pozorovat východ a západ slunce, zajít si na cappuccino do jeho oblíbené restaurace ve městě za mořem. Žít šťastně, jako jeho rodiče.

Představivost byla jedna, jenže skutečnost byla něco jiného. A kdyby byl, čímž nebyl, vášnivým fanouškem řecké mytologii, myslel by si, že ho Afrodita nemá ani krapet ráda.

,,Nesnáším domácí práce," postěžoval si Lucas a vytrhl tím George z hlubokých myšlenek. ,,Obzvláště umývání toho špinavého, hnusného nádobí ." Nakrčil nos a odvrátil hlavu, co nejdál, aby se na to nádobí nemusel dívat.

Theo protočil oči. ,,Toho, že nerad děláš domácí práce jsme si za těch několik let spolubydlení skutečně nevšimli. Vůbec nevím, pokom uklízím celý pokoj." Lukas ho probodl pohledem, zatím co se ostatní kluci začali smát.
,,Má pravdu," musel souhlasit Phillip, druhý nejčistší člen Hadů.
George, sám nevelký pořádkumilovník, musel uznat, že za celou dobu jejich spolužití, uklizel více než jeho černovlasy kamarád, který právě naznačil zvracení, když se pustil do opravdu mytí opravdu hnusného talíře.

---
Obrazovka počítače se rozzářila modrým světlem, čímž si vyžádala pozornost jeho majitele. Ten se k ní otočil, otevřel čerstvě příchozí zprávu. Jediné, co v ní mohl vidět, bylo šest jmén. Tři se vždy shodovala.
,,Timme, začni s přípravami. Brzy začneme s pokusy číslo: 213, 214, 215, 216, 217, 218 a 219."
Timm si muchlal lem trička. ,,Ale pane, vždyť poslední pokus..."
,,Já vím, Timme, ale moc možností nemáme."

---

Před Propastí se zastavila malá loď. Z ní se na molo vypotácel muž s bodnou ranou v boku. Z posledních sil se snažil dostat k hlídce na konci mola. Když ho zahlédla, rozběhla se k němu.
Muž jim padl do náruče.
,,Zaběhni pro pomoc," požádal jeden z hlídky, načež druhý vyběhl.
Muž se pouze chytil za rukáv toho prvního.
,,Vyřiďte Rolandovi, že to ví. Že..." Muž se rozkašlal. ,,Že je čas. Taky... Taky mu řekněte, že musí přežít. Naděje musí přežít." S poslední větou naposledy vydechl. Za sebou nechal zmateného strážného a krvavou stopu po celém molu.