Povzdechla jsem si. Tenhle den opravdu nezačínal dobře a ve stejném tónu se vlekl dál. Snaipe mě po škole očekává ve svém kabinetě, abych si odpykala svůj trest. Nechápu ale jednu věc.. Proč jen já? Harry a Ron byli pokaždé se mnou, trest ale nedostali. Projela jsem si vlasy rukou, jako by to pomohlo, a pomalu se vlekla na další hodinu. Příliš energie ve mě nezbývalo. Toužila jsem po posteli. Jen si lehnout a nad ničím nepřemýšlet.
"Hermiono!" někdo volal, mě to drásalo uši. Byla jsem tak unavená, že jsem nevnímala, co volal, jen mi to splývalo do jednoho šustění. "Mio!!" ozvalo se znovu. Doběhla mě udýchaná bytost, která si vyžádala mou pozornost tím, že objala mou ruku a snažila se popadnout dech.
"Merline, Ginny.. " okamžitě jsem zastavila a počkala, až se kamarádka vzchopí a řekne mi, co je tak důležité.
"Mio, potřebuji - " přestávka na dýchání. "Potřebuji od tebe pomoc." Nádech, výdech, nádech. "Máš teď hodinu s Lucasem z Havraspáru, že jo?" příkývla jsem. Moc dobře jsem věděla, kdo to je. "Potřebuju mu vrátit jednu knihu. Mohla bys?"
Ginny je jedna z kamarádek, které mám opravdu ráda a jsou mi neskutečnou opourou, proto jsem bez váhání a přemýšlení přikývla s jemným úsměvem, který mi po chvíli lehce povadl. Když Ginny odběhla, držela jsem v ruce knihu, kterou jsem dobře znala. Historie Bradavic mě vždy velmi zajímala, byla to jedna z mých nejoblíbenějších, nutno podoknout i nejtlustčích, knih, které jsem četla. Pokračovala jsem do učebny, zahrabaná v myšlenkách.
Autor's note: Omlouvám se, že to tak trvalo. Pravdu říct, trochu jsem na tuto knihu pozapoměla, tak doufám, že mi odpustíte. Příští bude Miin dopis našemu Lucasovi z Havraspáru, těšíte se?
ČTEŠ
Těm, které jsem milovala
Fanfiction"Ne,ne ne..!" vydechla jsem zoufale a hledala po pokoji dál. "někde tu být musí!" skoro jsem zoufalostí křičela. Ale to, co jsem hledala, jsem nemohla najít. Ani kouzlem,ani po mudlovsku. Bylo mi do breku..
