Kapitola 1.

3K 114 6
                                    

"Foťák, mobil, klíče.. kam jsem dala lístky?" Zaboha jsem je nemohla najít. Koukala jsem se vážně všude. "Jsou na stole Baru" houkl na mě z kuchyně bratránek. Oddychla jsem si. Už bychom měli vyrazit jestli to chceme stihnou. Jdu s ním jako doprovod na Craftcon. Vlastně mě to docela štve, protože jsem měla jiný plány, ale už jsem to slíbila..

"Už se těšim na MenTa...a Jirku Krále... a na Pedra...a.." Měla jsem pocit, že mi z něj brzo praskne hlava. Bylo sice pěkný že mi to říká, ale vůbec jsem nevěděla o kom to mluví. Snad už tam brzo budeme, jinak budu mít hlavu jak balón...

Dorazili jsme před halu, ve které se akce konala. Před vstupem ještě do mě bratránej něco hučel, ale já ho moc nevnímala. Koukala jsem na dlouhou frontu před námi. Najednou přišla ke vchodu parta kluků. Nestáli ve frontě, šli rovnou ke vchodu. "Baru, to je Jirka!" Začal Adámek křičet. Naštěstí to nikdo přes hluk povídajících dětí neslyšel. Když jsem se otočila ti kluci už tam nebyli. Škoda, byl na ně dost hezkej pohled.

Konečně jsme vevnitř. Adámek mě furt tahal z místa na místo. "Baru, támhle je Lukáš ze třídy, můžu jít za ním?" Podívala jsem se směrem, kterým Adámek ukazoval. Stál tam jeho kamarád Lukáš s maminkou. Hned mě napadlo, že bych tam mohla Adámka strčit a na konci si ho zas vyzvednout. Domluvila jsem se s Lukáškovou maminkou, že budou po akci čekat před vchodem. Byla jsem ráda, že jsem se ho zbavila, můžu si to tu projít v klidu a třeba si i s někým popovídat...

Chodila jsem po hale, sem tam s někým prohodila slovo, ale moc mě to nebavilo. Když jsem došla skoro nakonec haly uviděla jsem tu partičku kluků co byli u vchodu. Tancovali... teda alespoň se o to pokoušeli. Přišla jsem k hloučku, který byl okolo nich. Když jsem se podívala na obrazovku, zjistila jsem, že hrají JustDance.. vážně jim to nešlo.. Smála jsem se a nebyla jsem sama. Najednou ke mně někdo přišel. "Taky ti ten tanec připomíná někoho komu se chce na záchod?" smál se nějaký kluk vedle mě. Podívala jsem se na něj. Vedle mě stál vysoký, hnědovlasý kluk. "No docela jo" odpověděla jsem a usmála jsem se na něj.

Chvilku jsme si povídali. Představil se mi jako Vadim. Když kluci skončili s "tancem" šli směrem k nám. Nechápala jsem proč, ale tak nechala jsem to být. Přišli k nám. "Tak jaký to bylo?" zeptal se jeden z nich a podíval se na mě. Když jsem řekla, že jim to celkem šlo, začali jsme se s Váďou smát. "Já bych řek, že na to, že trávíme skoro celý dny za počítačem, tak to bylo slušný" řekl zen kluk. Koukala jsem na něj a on se koukal na mě. Bylo to zvláštní, ale nevadilo mi to.. vlastně se mi to líbilo. "Nechtěla by sis to zkusit taky?" zeptal se mě ten kluk. "Já? A to jste se asi zbláznili ne?" Váďa mi řekl, že horší než oni to stejně nebude. Tak jsem šla. Tancovala jsem jenom já a ten blonďatý kluk. Byla to sranda, ty jeho kreace byly fakt legrační.

Když jsme "dotančili" , zjistili jsme že kluci někam odešli. "Mimochodem, já jsem Bára" představila jsem se. "Jirka, hele nešla by jsi se mnou na něco k pití?" Jirka? Jako ten Jirka Král co o něm pořád mluví Adámek? Ne, to je blbost.. "Jo, šla". Na baru jsme si dali dvě kofoly. Najednou se kolem nás vytvořil hluk lidí. "Jirko! JIRKO! Podepiš se mi prosím" překřikovali jeden druhého. Tak to asi bude pravda, sedím na baru s Jirkou Králem.

Youtuber.Kde žijí příběhy. Začni objevovat