Ráno jsem se vzbudila a Váďa už na gauči nebyl. Šla jsem se podívat dolů do kuchyně. Na stole jsem měla hrnek čaje a na talířku koblihu. Vedle hrníčku byl papír. Přišla jsem ke stolu a papír si vzala do rukou. "Dobrý ránko, Nechtěl jsem tě budit, ale už jsem musel jít na vlak. Snad bude snídaně chutnat. V" Papír jsem dala zpátky na stůl a čaj s koblihou jsem si vzala nahoru do pokoje. Sedla jsem si na postel a vzala si do ruky mobil. Vytočila jsem Jirkovo číslo. "Ahoj, nevzbudila jsem tě?" zeptala jsem se ho opatrně, protože jsem si uvědomila, že je asi půl osmé ráno. "Ne v pohodě" řekl ospale Jirka. Bylo mi jasný, že lže. "Nezajdeme dneska někam na oběd?" zeptala jsem se ho. "Jo to můžem, kolem půl dvanáctý budu u tebe" řekl radostně. "A jak si se vůbec včera měla?" zeptal se mě. Nevěděla jsem, co mu mám říct. "Fajn, vyříkali jsme si to a snad to už bude všechno v pohodě" řekla jsem. "Tak to jsem rád, promiň, ale už musím končit. Ahoj zlato" řekl najednou. "Ahoj" řekla jsem mu a ukončila jsem hovor.
Bylo jedenáct. Upravila jsem se a vzala si šaty. Čekala jsem na Jirku, když v tom mi zazvonil telefon. Volal mi Váďa. Vzala jsem mu to. " Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho. "Ahoj, ne, jenom se chci omluvit za to, jak jsem ráno zdrhnul, ale fakt jsem musel." řekl. "V pohodě, promiň Váďo, ale já teď nemám vůbec čas, nezavoláme si pozdějc?" řekla jsem mu, protože někdo zazvonil. "Jo v pohodě, tak ahoj." řekl Váďa zklamaně. Telefon jsem položila a šla otevřít. U dvěří stál Jirka s Honzou a ještě pár lidmi. "Ahoj zlato" vykoukl Jirka z hloučku a dal mi letmou pusu. "Ahoj" šla jsem za ostatními . "Dneska je jedna akce, tak jsem myslel, že bys mohla jít se mnou" řekl Jirka a chytl mě za ruku. "Ráda" usmála jsem se na něj a vyrazili jsme.
Když jsme přišli před halu, ve které se akce konala, kluci šli pro vstupy do backstage. Já jsem čekala venku na lavičce. Vzala jsem si sluchátka a pustila si písničky. Asi po pěti minutách mi někdo zaklepal na rameno, otočila jsem se a stál tam Honza. "Kluci zůstali vzadu, tak jsem pro tebe došel" usmál se a pomohl mi vstát z lavičky. "Aha, díky.. A kde je Jirka?" zeptala jsem se ho. "Jirka už musel na podium, přišli jsme tak trochu pozdě" odpověděl mi a dal mi na krk VIP kartičku. Šli jsme do haly. U vstupu nás, teda spíš Honzu, zastavila skupinka kluků a poprosili ho o podpis a fotku. Honza se s úsměvem se všema vyfotil a všem se podepsal. Po menší autogramiádě jsme se konečně dostali do backstage. Bylo tam celkem dost lidí, ale nikoho kromě Honzy a ostatních Jirkových kamarádů neznala.
Sedli jsme si a Hoznou na gauč kousek od stánku s pitím. Honza mi donesl Kofolu. "Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se mě Hozna. Kývla jsem na souhlas. "Jak reagoval Jirka když si mu řekla o tom Vadimovi?" zeptal se mě. Zarazilo mě to. "No víš, já jsem mu to neřekla... A ni neřeknu" řekla jsem mu potichu. Honza na mě hodil tázavý pohled. "Prostě nechci aby to řešil...Že mu to neřekneš?" Honza mi kývl na souhlas, ale nevypadal zrovna nadšeně. "Neřeknu, ale měl by to vědět. Bylo to od Vadima dost hnusný" řekl mi a napil se kofoly. Měl pravdu. měl by to vědět. Ale jak by na to reagoval? Najednou jsem viděla jak se k nám blíží Jirka. Sedl si vedle mě. "Líbí se ti tady?" zeptal se mě a dal mi pusu. "Teď už jo" odpověděla jsem mu s úsměvem. Najednou jsem viděla, jak se k nám blíží Váďa....
