Kývla jsem. Položil mě na záda a nahnul se nade mě. Pak se to stalo. Nečekala jsem, že to bude takový. Bylo to fakt rychlý. Žádná romantika, což mi celkem vadilo. Když bylo po všem, Jirka hned usnul, já ale přemýšlela nad celým večerem. Možná kdybych se tolik neopila, dopadlo by to jinak.
Ráno mě vzbudila vůně z kuchyně. Vstala jsem a šla se tam podívat. Jirka stál u sporáku a smažil vajčka. Byl na něj krásný pohled. "Dobrý ráno" vypadlo z něj když si mě všimnul. "Dobrý" odpověděla jsem a zezadu ho objala.
Posadila jsem se ke stolu a Jirka mi podal talíř plný vajček. Bylo to fakt dobrý. "Proč si se včera tak opila?" Zeptal se mě najednou. Nevěděla jsem co mu na to říct, tak jsem jenom pokrčila rameny. "Zas tolik toho nebylo" řekla jsem mu na to tiše. Jirka se na mě usmál a pohladil mě po vlasech. Miluju když mi takhle hladí vlasy.
Po snídani jsme se šli projít po Praze. Bylo krásně, tak jsme si šli sednout na nábřeží. Sedli jsme si na lavičku a já začala pomalu usrkávat svoje kafe, které jsme si po cestě koupily. "Ten včerejšek.." řekl tiše Jirka. Zrudla jsem. Proč to musí teď vytahovat. "Nemluv o tom teď" zastavila jsem ho. "Proč? Vždyť je to úplně normální" řekl a já začala znovu rudnout. Chce ze mě dostat jestli se mi to líbilo? Nechci se o tom s ním teď bavit. "Víš, že bychom o tom měli mluvit aby to bylo všechno v pohodě, že jo?" Vyrušil mě z přemýšlení. "Vím, akorát se prostě stydím" řekla jsem tiše."Líbilo se ti to včera?" Zeptal se najednou. "Ano" řekla jsem a dala jsem mu letmou pusu.
Ale popravdě jsem mu to chtěla říct. Nepředstavovala jsem si to takhle. Trocha romantiky by ho nezabila. Příště to budu muset zařídit jinak. Hlavně střízlivá.
"Nepůjdem už domů? Je mi docela zima" Vypadlo z Jirky. Kývla jsem, že jo. Bylo mi jasný, že myslí, že půjdeme k němu domů. Byla jsem tam ráda a rodiče jsou na služebce, bráchu hlídá teta, takže se po mně nikdo neshání. Došli jsme ke dveřím a Jirka odemkl dveře. Vešli jsme dovnitř a sedli si na gauč. "Zůstaneš přes noc?" Zeptá se Jirka. "Dneska ne, zejtra mám školu a ještě se musím učit" Jirka asi zapomněl, že je zítra pondělí a mně je tak trochu 17. "Jo jasný, promiň" odpověděl mi a odešel do ložnice. Za chvilku na mě zavolal ať jdu za ním.
Když jsem přišla do ložnice Jirka zapínal PlayStation a hrabal se v šuplíku, který byl plný her. "Co budem hrát?" zeptal se mě. "Ani nevím co tady máš a navíc mi ty hry nejdou" řekla jsem mu s nadějí, že to zase vypne. Jirka z šuplíku vytáhl pár her a nakonec vybral Fifu. Začali jsme hrát. Po osmém gólu Jirka uznal, že hry asi nebudou moje silná stránka. "Ale v Just Dance bych tě dala" začala jsem o Jirky rýpat, protože si ze mně dělal srandu. "No to každej" odpověděl Jirka se smíchem. "Neobjednáme něco k jídlu?" zeptala jsem se ho. "No můžem, pizzu nebo čínu?" Jirka se zvednul z postele a šel si pro telefon. "Čínu" zavolala jsem na něj z ložnice. Když se Jirka vrátil, sednul si ke mně na postel a znovu si vzal do ruky gamepad. "Opravdu to musíme hrát znova?" zeptala jsem se Jirky. "Ne, tak já to vypnu" řekl.
Jirka se vracel zpátky k posteli, ale místo toho aby si sedl, lehl si. Otočila jsem se k němu a lehla jsem si vedle něj. Upřeně se na mě koukal a hrál si s pramínkem mých vlasů.
