Musela jsem o tom přemýšlet pořád víc a víc. Samozřejmě že mi to dělalo statosti, ale nemohla jsem to na sobě nechat znát. Odpoledne se mám sejít s Jirkou, musíme si o tom promluvit. I když přece nebudu kazit to hezký co mezi náma je. Z přemýšlení mě vytrhla smska od Jirky. "Promiň, dneska to nestiham" To je jako všechno? Třeba důbod by napsat nechtěl? Za chvilku mi přijde další smska. "Ale večer ti to vynahradím. Přijď v sedm ke mně" K němu?
Nevím co od toho čekat. Jsme spolu chvilku, přece nemůže čekat že se s ním hned vyspím. Ale přece jenom je mu 25. Já vážně nevím. Ještě mám čas napsat mu, že bohužel nemůžu. Ne, nebudu srab. Půjdu. Ale co si vezmu na sebe? U skříně strávím minimálně půl hodiny. Nakonec jsem se rozhodla pro červenou "áčkovou" sukni a černý top bez ramínek. Vezmu si k tomu Vansky, už teď nestíhám a Jirka taky nebydlí zrovna kousek. Namaluju se, vyžehlím si vlasy a můžu jít. Když za sebou zavírám vchodové dveře jsem vážně nervózní. Nevím co se bude dít.
Stojím před Jirky bytem. Zazvonila jsem. Dveře mi přišel otevřít Jirka v bundě. "Ahoj zlato" řekl Jirka a dal mi letmou pusu. "A-Ahoj" nechápala jsem proč má tu bundu na sobě. "Tak jdeme" řekl, chytil mě za ruku a vedl pryč z domu. "Kam to jdeme?" Zeptala jsem se. "Jdeme do jednoho klubu, bude tam afterparty jedný akce, tak mě napadlo, že tam můžeme jít spolu" Byla jsem ráda, že jdeme mezi lidi. Ale zároveň jsem byla trošku zklamaná.
"Ahoj" zavolal Jirka, když se snažil překřičet hlasitou hudbu. Vedl mě za nějakou partou kluků. Ty kluky si pamatuju. Jasně, to jsou ti kluci, kteří s Jirkou tancovali na Craftconu. "Ahoj, Jé tebe si pamatuju" pozdravil mě jeden kluk ze skupinky. "jé ahoj, já na tebe taky"pozdravila jsem toho kluka. Všimla jsem si jak se na nás Jirka kouká. Byl to ten žárlivej pohled. Musela jsem se tomu zasmát.
"Nejdem si zatancovat?" Zeptal se mě Jirka. Vzpomněla jsem si jak jsme se mu s Vadimem smáli u Just Dance. Šla jsem. Na parketu jsem se musela smát, protože mu to vážně nešlo, ale snažil se. Párkrát jsme zašli i na bar. Po pár panácích jsem cítila, že na mě ten alkohol začíná působit. No, motala se mi hlava jak prase.
"Nechceš jít už domů?" zeptal se mě ustaraně Jirka. Odpověděla jsem mu, že ne, že se chci bavit. Jirka me chytl za ruku a odvedl mě pryč z klubu. Nechápala jsem proč to dělá. "Takhle tě rodiče nemůžou vidět, budeš spát u mě" řekl mi Jirka. Jela jsem, byla jsem opilá a fakt jsem nevěděla co dělám. Když jsme dojeli k Jirkovi, chtělo se mi hrozně spát. Lehla jsem si k němu do postele a usnula.
