Caroline seděla u dveří a brečela. Nějak se z toho nemohla dostat. Nechápala proč. Milovala Stefana. Navíc se s Klausem znali jen pouhých šest dní.
Klaus odešel z jejího domu a Caroline trvalo půl minuty než se za ním rozběhla.
,, Klausi, Klausi." Volala na něj. Klaus se zastavil a otočil se.
,, Co je? Všechno jsi mi už řekla. Jsi vdaná."
,, Jsem vdaná, ale naše manželství je otevřené. Ani jednomu z nás to nevadí." Řekla a trochu doufala, že ho tím přesvědčí.
,, Ale mě ano. Už tě nechci nikdy vidět." Řekl a odešel od ní pryč. Caroline cítila, jak se jí objevili slzy.
Časem si Caroline uvědomila, že se Stefan ještě nevrátil, takže nakonec s Rebekou zůstal. Vstala a v tu chvíli se podívala do zrcadla a uvědomila si jednu věc. On jí za to nestojí. Byla šťastně vdaná. Mohla si najít kohokoli jiného. A hodlala to udělat právě teď.
Klaus zuřil. Moc žen se mu opravdu nelíbilo a ta co se mu zrovna líbila, byla vdaná. Možná by s tím i souhlasil, ale Klaus byl majetnický muž a nezvládl by ji sdílet s jiným mužem.
,, Potřebuji tvou pomoc." Řekla Rebekah hned jak vešel do dveří. Ona snad u těch dveří čekala až přijde. V noci hned nešel domů, potřeboval se napít, tak byl celou noc v baru.
,, Co se děje, sestřičko?"
,, Jde o Caroline a Stefana. Stefan je dokonalý a já se ho odmítám vzdát, takže se musíme zbavit jeho manželky. A vzhledem k tomu, že jí máš rád, tak mi s tím pomůžeš. Souhlasíš?" Klaus se usmál. Ona a její sestra s tím něco mohli udělat. Oba vždy dostali, co chtěli a teď chtěli, aby byli jen jejich.
,, Souhlasím."
