Klaus a Rebekah byli na rodinném obědě se svou rodinou. Caroline a Stefan byli dnes spolu. A taky i zítra a byla to Rebečina chyba, což Klaus nevěděl.
Stefan se probral v hotelovém pokoji s bolestí hlavy. Pamatoval si jen noc s Rebekou a pak už nic. Zaslal? Vypil toho moc? Nevěděl, ale věděl, že mu to osvětlí Rebekah.
,, Dobré ráno." Do pokoje vešla Rebekah s podnosem na kterém byla snídaně. Byl si jistý, že jí mu nevařila ona. Ona neumí vařit.
,, Dobré ráno." Zopakoval a usmál se na ni.
,, Tady máš snídani. I když je spíš čas oběda." Stefan se podíval na své hodinky a ukázalo se, že Rebekah měla pravdu.
,, Musím jít." Tak se to dělo znova.
,, Psala jsem Caroline. Stráví dnešek s Klausem a pak bude zase ty dva dny spolu." Malém jí to nepřešlo přes jazyk. Nechtěla, aby spolu strávili dva celé dny.
,, Co se stalo?" Rebekah se posadila k němu na postel.
,, Moc jsi to ho vypil. A teď už jes." Stefan jí poslechl. Napadla ho možnost, že toho mohl moc vypít, ale nepamatoval si, že by něco pil.
Caroline byla ráda, že mohla strávit celý den s Klausem. Aspoň by Stefanovi nemusela vysvětlovat, proč přišla tak pozdě. Místo toho teď stráví dva dny se svým úžasným manželem. Možná jí trochu trápilo, že když přijel za ní, tak je bez ní, ale věděl, do čeho jde, když za ní přiletěl. Neměla by se tak cítit. Jeli sem, aby byli spolu. Jenom spolu, jenže oni jim to narušili. Caroline začala jestli to možná není osud a pokud je, tak ho rozhodně neposlechne.
