Klaus se ráno probudil a jeho blonďatá bohyně měla hlavu položenou na jeho hrudi. Přál si, aby to takhle mohlo být napořád. Jenže ona byla vdaná za muže, který randil s jeho sestrou a ani jednomu to nevadilo. Nechtěl ji budit. Věděl, že jakmile se vzbudí, tak odejde. Proč jí nemůže mít jen pro sebe? Věděl, že se toho jednou dočká, ale kdy? Až Stefan v osmdesáti umře? Ne to by nešlo. To vlastně ani nebylo možné. Do té doby by Stefana zabil.
,, Dobré ráno." Řekla a dala mu něžný polibek na hruď.
,, Dobře ráno." Řekl a políbil ji do vlasů. Caroline se usmála. Bylo to moc příjemné, ale to se vytratilo, jakmile se podívala na hodiny.
,, Musím jít." Řekla a vstala z postele, ale o vteřinu později už byla zase v ní.
,, Nechoď. Mužeš jít později. Dáme se ještě jedno kolo." Caroline se ta představa líbila, tak přikývla a políbila ho. Klaus se to snažil natahnat na co nejdelší dobu.
Rebekah se cítila špatně. Udělala hroznou věc. Nedokázala snést pomyšlení, že po tak úžasné noci, kterou spolu strávili, odejde k jiné ženě, takže když ráno vstali a Stefan chtěl odejít, nabídla mu kafe a do nich promíchala prášky na spaní. Doufala, že se alespoň Caroline na Stefana naštve. To byla ta lepší varianta. Ta horší byla, že Stefan zjistí, co udělala a rozejde se s ní. Proč to udělala? Opravdu byla taková? Ne. Byla to Rebekah Emma Mikaelsonová. Dokázala získat chlapa bez použití prášků. Teď jen zbývala jen jedna věc. Jak mu má tohle všechno vysvětlit?
