Caroline šla za Klausem. Nakonec po velmi dlouhém přemýšlení na nic nepřišla. Musela to udělat pokud chtěla zachránit své manželství nebo aspoň to, co z něj zbylo. Milovala Stefana a byla přesvědčena, že i on jí. A i přesto cítila, že se něco změnilo.
Klaus otevřel dveře a za nimi stála ona. Měl takovou radost, že ji viděl. Ona ho objala. Klause tahle akce opravdu hodně zaskočila, ale byl za ni rád. Měl svoz lásku znovu ve svém náručí. Nemohl být šťastnější.
,, Co tady děláš, lásko?" Vlastně mu bylo jedno, co tady dělá, hlavně, že je tu.
,, Vzpomněla jsem si na všechno." V tu chvíli Klause zaplavila nepopsatelná radost. Jeho Caroline byla zpátky. Podíval se jí do tváře, ale ta nebyla šťastná. Právě naopak. Nebyla snad ráda, že má zase zpět svou paměť?
,, Co se děje, lásko?" Caroline ho vzala za ruku a odtáhla ho na gauč.
,, To, co jsem ti chtěla ten večer říct, bylo, že se s tebou už nechci vidět. Nikdy. Miluji Stefana a vždy budu milovat jen jeho, ne tebe. Omlouvám se .Sbohem." Nedokázala se podívat na jeho zničenou tvář. Nechtěla to udělat, ale musela to udělat. Zachránilo to její manželství. Aspoň v to doufala.
Klaus tomu nemohl uvěřit, ona opravdu odešla. První žena, kterou opravdu miloval a no mu rozdrtila srdce na padrť. V tu chvíli se rozhodl už ne nikdy nezamiluje. Už nikdy nebude milovat nikoho jiného kromě své rodiny. Nikdo mu za to nestojí. A byl si jistý, že za tohle Caroline zaplatí.
