4ever Sex(CZ)

Růže

Záměrně jsem se mu vyhýbala, radši jsem si nechala autobus, než abych jela s ním. Domů jsem taky chodila oklikou. Nechtěla jsem se s ním vidět, slyšet jeho hlas. Musela jsem si přiznat, že mi chybí, tak strašně se mi stýskalo po jeho obětí, ale pak jsem si připomněla, co mi provedl a znovu jsem se na něj rozčílila. Asi po dvou dnech se všude, kam jsem vkročila objevovaly bílo-růžové žíhané růže. 

Ráno, když jsem šla na autobus, byla jedna zastrčená ve schránce, ve škole jsem vždy našla jednu zaháknutou za kliku od skříňky a další na mě většinou čekala na místech, kam pravidelně každý týden chodím. Všechny jsem sbírala a doma je střádala ve váze. Byly od Petra, o tom nebylo pochyb.

Ve středu den probíhal jako každý jiný, růže ve vrátkách, u skříňky, ve škole stoprocentní nuda a po "obědě" ve školní jídelně konečně vypadnout a hurá domů. Obula jsem se a vyrazila z toho ústavu. Když jsem za sebou zavřela vchodové dveře a chtěla vyjít do ulic, zarazila jsem se a zůstala stát s otevřenou pusou. Stál tam Petr, v ruce další růži a na tváři smutný úsměv. Rychle jsem zamrkala, abych se probrala z tranzu a rychlým krokem zamířila pryč. Minula jsem ho a pospíchala na tramvaj. Věděla jsem, že jde za mnou, ale pospíchala jsem pryč.

"Ang, počkej." chytl mě za rameno.

"Ne, nech mě být." odstrčila jsem jeho ruku a pokračovala v chůzi.

"Prosím, nech mě ti to vysvětlit." doběhl mě a šel po mém boku. Cítila jsem, jak mě v očích začínají pálit slzy, chtěla jsem být silná, ale rána byla příliš čerstvá na to, abych tu bolest mohla potlačit.

"Petře," zastavila jsem se a hluboce se mu zahleděla do očí, "já to nechci vědět."

Otevřel pusu a už chtěl něco říct, ale já jsem rychle zvedla ruku a položila mu prst na rty. "To, co se stalo mě ranilo." zašeptala jsem se skloupenou hlavou. "Nechci to dělat ještě horší." Zavřela jsem oči a po tváři mi stekla slza lásky a bolesti. Chytl mě za bradu a zvedl mi hlavu, abych se mu podívala do očí.

"Ang, já tě miluju." zašeptal a otřel mi slzu. "Nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle, nevěděl jsem, co chci, ale vše jsem si uvědomil, když jsem tě ztratil. Miluju tě a chci být stále s tebou. Lou je jen kamarádka a to, co se mezi námi stalo byla velká chyba. Promiň." To už jsem to nevydržela a začala nekontrolovatelně brečet. Sakra, vždyť on mě opravdu miluje. Ucítila jsem, jak mě objaly jeho silné paže. Z očí se mi stále hrnuly slzy a já je prostě nechala téct, už to totiž nebyly slzy bolesti a smutku, ale štěstí, že jsem opět s ním.

"Co se děje?" zeptal se starostlivě a pohladil mě po vlasech.

Odtáhla jsem se od něj a pohlédla mu do očí. "Já nevím, prostě... no... já tě taky miluju a chci být jen s tebou." Vykoktala jsem ze sebe a usmála se, pak jsem se přisála na jeho rty. "Už mi nikdy neubližuj, zašeptala jsem do polibku a obmotal ruce kolem jeho krku.

Tak je tu konečně další část, doufám, že se vám líbila.

Čusík :*