Běžela rozlehlou plání. Od kopyt se jí prášilo a barvilo to její černobílé nožky.
Bylo jí to jedno. Musela se zachránit.
Pronásledoval ji.
A ona rozhodně nechtěla skončit jako lví večeře.
Kličkovala mezi pařezy a padlými kmeny, aby pronásledovatele setřásla.
Už jí začali docházet síly a když se otočila, zděšeně vykulila oči, protože lev byl mnohem blíže, než čekala.
Uchýlila se k riskantnímu kroku.
Skočila k velkému kameni, překulila se přes něj a zapadla do jeskyňky vytvořené několika balvany. Zalezla co nejdál to šlo a pozorovala lva, snažícího se dostat dovnitř. Byl moc mohutný na to, aby se tam dostal. Nakonec to vzdal a konečně odešel.
Rychle oddechovala.
Podařilo se jí to. Teď už měla jen jeden cíl.
Najít ostatní svého druhu, od kterých byla odříznuta.
Jak z ní pomalu vyprchával adrenalin, uvědomila si, že jí pálí část nohy. Když se na ni podívala, spatřila podlouhlou krvácející ránu.
Sebrala se a pomalu se přiblížila k otvoru, kterým se dostala do bezpečí. Viděla na jedné z větví trčící dovnitř velkou pavučinu a tak neváhala, ihned ji popadla do tlamy a přitiskla ji na ránu.
Zvedla se a obezřetně začala vylézat ven ze svého úkrytu. Se zraněnou nohou měla trochu problém, ale nakonec vylezla. Palčivá bolest v noze začala ustávat a ona si oddechla.
Až do chvíle, kdy ucítila příšernou bolest na krku.
Lev tu stále byl.
Její poslední myšlenka v životě byla, že se měla raději ujistit a ne unáhlit.
Ahoj!
Vše nejlepší všem Mikulášům, Mikolášům a Nikolasům!
Snad se příběh líbil ❤
Mějte se! (Už nevím, co sem psát...)
P.S. Teď jsem si vzpomněla, že jsem slibovala na každou neděli jednu kapitolu příběhu ,,Pravda vítězí" a že jsem to nedodržela... (Klasika) Moc se omlouvám, ale doufám, že pochopíte, že toho mám moc...
No nic!
~Barča aka Chloe 💙
