Plul podle sluchu podmořskými tunely. Byl ten druh, který nepotřebuje zrak, protože žil hluboko pod vodou v místech, kde nebylo světlo.
Jeho vyvinutý sluch se ozval. Něco zaslechl.
Vyplul směrem za zvukem. V tu chvíli se to hodilo.
Měl zrovna velký hlad.
Slyšel svou kořist blízko.
Naslepo cvakl zuby a ucítil ve své tlamě krev. Jeho oběť vydala zvláštní výkřik a jemu došlo, kdo jeho obětí je.
Měl za to, že se jim říká lidé.
Takové zrůdičky bez šupin, které chodí po dvou.
Nebo tak si alespoň myslel, že vypadají.
Mohl by to vědět dobře, už jich dost sežral.
Kořist už byla sežraná a tak vyplaval za ostatními jejich druhu, kteří ječeli a plavali od něj pryč.
Rychle chňapl zuby a roztrhal druhého. A pak třetího. Čtvrtého. A nakonec pátého.
Chtěl dostat ještě ty zbylé, ale oni vyplavali ven dírou, do které se on nevešel.
Nevadilo mu to.
Dosyta se nažral a už si mohl jen hovět.
Ahoj!
Snad se kapitola líbila ❤ Tímto příběhem jsem odkazovala na film
,,45 metrů: mimo klec" Můžete najít na Netflixu.
Raději si ale nejdříve zjistěte, jak moc zabíjení a krve tam je, než si to pustíte. Není to nic pro slabší povahy (nejspíš proto by pak bylo špatně a nechtěla jsem už nikdy do moře... XD Už to přešlo XD)
Dneska to už opravdu doženu!
Tak užívejte prosinec!
~Barča aka Chloe 💙
