Měla hlad. A neměla jak ho zahnat.
Spolu s dalšími svého druhu bloudila po pustinách a hledali něco k snědku.
Jediný zdroj jejich jídla byli mršiny.
Často bloumala nad tím, proč to tak dělají.
Mohli by si ulovit potravu, mohli by se obživit sami a nespoléhat se na smrt samotnou.
Ale jednou to je takto a tak to taky musí být.
Už tolikrát myslela na to, že si uloví potravu a dosyta se nají. Tolikrát.
Ale nemohla riskovat vyhnanství, nebo ještě hůř - smrt.
Nemohla si to dovolit, bez své tlupy by nepřežila.
Najednou se jeden samec jejího druhu někam rozběhl. Všem ostatním došlo, že zavětřil mršinu, tak se za ním rozběhli.
Mršina mohutného lva. Dnes si všichni pochutnají. Lehla si k mršině a začala trhat maso, které s chutí hned snědla.
Byla spokojená.
Dokud se tedy nezačali prát o zbytky.
To už se hold stává.
Ahoj!
Snad se kapitola líbila.
Co si myslíte o hyenách? (Pro změnu jiná otázka XD)
Mně osobně přijdou jako velmi zajímavá zvířata.
~Barča aka Chloe 💙
