{Stephanie Thornton} I will always choose you.《Rafe Cameron》

Něco jsme si slíbili

,,Co se stalo?" Zeptala se teta když přišla za mnou do pokoje. Neměla jsem silu ji nic říct prostě jsem začala ještě víc brečet. Hned si ke mně lehla a obejmula mě. ,,Sarah, to zjistila. Nenechala si to proste vysvětlit. Prostě mě odkopla, aji Toppa, protože ji lhal..." Řekla jsem ji do ramene. ,,Zlato to bude dobrý.. ona se s tím smíři.." ,,Ale já jsem vyhodila Rafa.. nemůžu s nim být když to Sarah vadí" zavzlikala jsem. ,,Zlatíčko moje.. nemůžeš kvůli přátelství zahodit lásku. Věř mi ona bude v pohodě. Zvykne si na to." Řekla mi, ale ja jen dal brečela.

O 3 dny později

Už 3 dny jsem nevylezla z pokoje. Spinká se mnou Vaness, ta mě dělá aspoň trochu šťastnou. Topper se semnou nebaví, Sarah mě ignoruje no a Rafe... s Rafem jsme se od té doby neviděli. Ani jsme si nevolali, ani nepsali. Jsem z toho nesmírně smutná. Ze všeho. Ztratila jsem tři nejdůležitější lidi v mém životě. Ty které jsem nejvíc milovala. Najednou se otevřeli dveře a stál tam táta a teta. ,,Míla dráha. Dej se do kupy, jedeme na oběd." Řekl Táta a já si zabořila hlavu do polštáře. ,,Já nikam nejdu tati.." zamumlala jsem. ,,Ale jdeš broučku. Nemůžeš tady v tom pokoje zkysnout. Vím, že jsi celá z toho mimo a že tě to bolí, ale Věř mi bude to dobrý." Usmál se na mě táta. ,,A co Topper?" Zeptala jsem se nervózně. ,,Ten je teď u Sarah. Už si to vyřikali. Pojedeme jen Ty, já, teta a Vaness. Máma je v práci." Pohladil mě po hlasech. ,,No dobře." Odsouhlasila jsem.

Sedíme v restaurace co patří od Kie rodičům a obědváme. Celkem mi zlepšili naladu. Dokonce jsme se spolu i všichni dost nasmali. ,,Čauky kočko. Dlouho jses neukázala." Usmála se Kie, když přišla k našemu stolu.  ,,Já vím.. promiň. Co nejdřív to napravím." Slibila jsem jí a objala ji.

Už jsme doobědvali a teď Už jen dopijime pití, když se najednou otevřou dveře od restaurace a já vidím Rafa a Toppera. Začala jsem hned zmatkovat. ,,Tati.. jedeme." Řekla jsem rychle. ,,Co proč?" Otočil se ke dveřím a už mu to došlo. ,,Zlato neutikej od problémů. Jdi si s nim promluvit." Řekl Táta, ale já věděla že to nedokážu. ,,Nezvladnu to tati.. nejsem připravena. Zachovala jsem se jako kráva. Určitě mě odpalkuje." ,,Nech toho a jdi si s objema promluvit" Řekla teta. ,,A za kým?" Zeptala se Vaness. Nevnímala totiž úplně náš rozhovor. Když jsem jí ukazala na Rafa, tak se hned rozzářila a rozběhla se k němu. Hned jsem běžela za ním. ,,Rafe!" Vykřikla Vaness na něj a hned ho obejmul. Zvedl si ji do náruče a silně ji obymal. ,,Ahoj, princezno." Zašeptal ji a já jen nervózně cupitala. ,,Toppe.. můžeme si promluvit?" Řekla jsem nervózně. ,,Ségra neřeš to dobře. Promiň, za to co jsem řekl. Už nechci ať se trapíš." Dořekl a objal mě jemně jsem mu začala plakat na rameni. Horší bylo to, že se Rafe na mě ani nepodíval. To bolelo moc. ,,Vaness.. jdeme" Řekla jsem ji a Rafe ji položil na zem. ,,Steph, prosím budeme s Rafem.." prosila mě a Rafe se nervózně poškrábal na zátylku. ,,Princezno, to není dobrý nápad. Zítra jsem domluvený s Toppem na posilku, tak se budu věnovat i tobě dobře." Řekl ji Rafe a pohladil ji. Až teď jsem si uvědomila, že jsem to s tím fakt posrala. Odkopla jsem člověka, kterého nesmírně miluju jen kvůli přátelství, které jsem stejně ztratila. Vzala jsem hned Vaness za ruku a odtahla ji zpět k našemu stolu. ,,Tak jak to šlo?" Zajímala se teta. ,,S Toppem v pohodě a s Rafem furt při starém.. ani se na mě nepodíval." Řekla jsem zklesle. ,,Děj mu čas. Pojedeme Už?" Zeptal se táta. ,,Jeďte beze mě. Budu s Kie. Přijdu domu neboj." Usmála jsem se na tatu. On jen kyvl a společně s tetou a Vaness odešli. Šla jsem k baru ke Kie. ,,Na jak dlouho to tu ještě máš?" zeptala jsem se. ,,No když mi pomůžeš, tak do půlhodky můžeme vypadnout." Usmála se na mě já na to kývla a šla ji pomoct za bar. Podala mi tac s pitím. ,,Tohle přines jen tvému brachovi a Rafovi." Řekla a já znervozněla. ,,Nemůžeš tam jít ty?" Zeptala jsem se jí nervózně. ,,Proč? Vždyť je to jen tvůj brácha a jeho dementní nejlepší kámoš." Protočila očima. Já se jen nadechla a vyšla k jejich stolu. Neřekla jsem ani slovo a prostě jim tam to pití položila. Rafe mě vůbec nevnímal. Jen si něco ťukal do mobilu a dělal jako bych neexistovala. ,,Dnes je táborák, přijdeš?" Zeptal se mě Topper. ,,Myslím, že ne.. za prvé, nemám tam s kým jít, za druhé neměla bych se s kým bavit a za třetí Myslím, že mě tam nikdo nechce. Akorát by to bylo horší, kdybych tam přišla." Řekla jsem zklesle a odešla.