{Stephanie Thornton} I will always choose you.《Rafe Cameron》

Našel jsem jí

Pohled Rafa

Momentálně se trajekt blíží k Charlestonu a já si až teď uvědomil, že nevím, kde mám Stephanie hledat. A taky nevím co ji řeknu.

Vystoupil jsem z trajektu a porozhlédl se kolem. Než začnu Stephanie hledat, tak si musím někam skočit na jídlo, jelikož mám hroznej hlad. Hned jsem očima našel nějakou restauraci a rozešel jsem se k ní.

Postavil jsem se k restauraci a přes "vitrínu" jsem ji uviděl. Zatajil se mi dech. Stala za barem a smála se. Nebyla ale sama. Byl s ní nějaký kluk, který ji rozesmíval. Nečekal jsem že ji uvidím smát se. Myslel jsem že bude nešťastná a smutná, ale ona jako by byla šťastná, že s ní nejsem. Povzdechl jsem si a chtěl se otočit a odejít. Chtěl jsem to vzdát, ale vzpomněl jsem si na větu co mi říkala paní, která mi prodala listky na trajekt. "Naprav co pujde." Jenže nevím jak. Jak to mám asi napravit. Než jsem si to uvědomil, všiml jsem si jejího pohledu. Z jejího úsměvaveho pohledu se změnil na smutný. Zlomený. Nešťastný. A za tohle všechno můžu já. Na patě jsem se otočil a šel pryč. Nevím proč, ale nemohl jsem vidět ten její pohled. Nezvladnu se na něj dlouho dívat. Dokonce mě přešel i ten hlad.

Pohled Stephanie

Zrovna jsem v práci, kterou jsem si sehnala celkem rychle a to jen díky Logena. Je to můj kamarád. Znám ho dlouho, protože jsem jako malá s rodiči do Charlestonu jezdili na prázdniny a s Logenem jsme si vždycky hráli. Kdybych ho to nepotkala nevím co bych dělala. Ví o všem. I o tom že jsem těhotná.

Jsme spolu za barem a zrovna se smějeme historkam co se nám stáli když jsme byli malý. ,,A pamatuješ si jak jsem ti jako malý chtěl dát pusu a ty jses lekla a zhodila mě do bazénu co byl za mnou?" Zasmál se a já s ním. ,,Jo! Nevěděla jsem co mám jiného udělat.." Zasmála jsem se ještě víc. ,,Oh! To mě radino." Sahl si na hruď a udělal jak ho to hrozně bolí. Při čemž jsme se opět zasmáli. Se smíchem jsem se rozhlédla kolem a můj pohled se zastavil na něj. Úsměv mi z tváře zmizel. Stál tam. Rafe stal před restaurací. Stal tam a sledoval mě. Měl na sobě litostivý pohled. Šlo vidět, že ho všechno bolí. Bylo mi ho dokonce i lito, ale když jsem si uvědomila co mi udělal, tak mi bylo spíš líto mě.

Doufala jsem že vleze do restaurace a bude si chtít promluvit, ale on se z ničeho nic otočil a odešel. Tak to bolelo. Pichlo mě v hrudi. Jak mě vůbec našel. Jak mohl vědět kde jsem.

Pohled Rafa

Našel jsem si nějaký hotel, který byl poblíž a zaplatil si pokoj na par dní. Nevím jak dlouho tu chci zůstat, ale musím se aspoň pokusit o to, to urovnat. Hlavně ať se vrátí domů za rodinou a přáteli. Klidně ať mě opustí. Sice mě to zlomí a bude to ještě dlouho bolet, ale aspoň bude šťastná její rodina a přátelé.

Sedl jsem si na terasu a z ničeho nic se mi spustili slzy z očí. Cítil jsem strašnou bolest v hrudi. Nezvládnu to. Nezvladnu bez ni žít. Myslím, že si dokážu vzít i život. Vím že by mě to bolelo ještě víc kdyby mě odmítla. Nevím. Nevím co mám sakra dělat.

Vzal jsem mobil do ruky a vytočil Sarah.

S: Rafe? Kde si sakra?
R: Promiň, odjel jsem hledat Stephanie...a víš co? Ja jí našel.

Řekl jsem a nakonci se mi zlomil hlas.

S: pane bože, kde?! Je v pořádku?
R: Víc než to. Pracuje v Charlestonu a vypadá šťastná. Kurva Sarah! Vypadá šťastně beze mně... to já nezvladnu.

Řekl jsem a propadl do hlubokého pláče.

S: Rafe, teď mě poslouchej. Ona možná na moment šťastně vypadala, ale jsem si jistá že zas tak šťastná není... pamatuji si jak jste se poprvé rozešli, kvůli mě. Steph byla úplně mimo Rafe. A když jsem s ni potom byla... mluvila o tobě jako o člověku kterého tak moc miluje. Říkala, že nikdy nemilovala nikoho vic než tebe. Ona... ona je schopná pro tebe umřít Rafa. Takže se hned teď vzpamatuj! Seber se.. Běž ji najít a řekni ji vše co máš na srdci. Řekni ji jak tě to bolí. Řekni ji jak moc jí miluješ.

Po tom co mi tohle Sarah Řekla hned zavěsila a mě se zatajil dech. Má pravdu. Udělám to. Ale teď už ji nenajdu. Restaurace už bude zavřená je totiž už po jedenácté večer.

Sedím dál na terase, když najednou uvidím nějaký par jak jdou a smějou se. Moment. To není jen tak nějaký pár. To je moje Stephanie a ten kluk z restaurace. Teď bych nejraději skočil z te terasy a zabil ho. Oba se zastaví před mým hotelem a loučí se. Moment. Jestli jsem se fakt trefil a Stephanie je v tomto hotelu ubytováná, tak mám z půlky vyhráno. Bohužel jsem byl celkem blízko u nich, takže jsem slyšel jejich rozhovor.

Pohled Stephanie

Stojím jako každý večer před hotelem s Logenem. ,,Pamatuješ si co si mi jako malá říkala?" Usmál se na mě a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Bohužel mi toto gesto připomnělo mého Rafa. Sakra. Zase jsem Řekla "mého" Rafa. ,,Nevím co myslíš." Odpověděla jsem mu. ,,Já si to pamatuji moc dobře. Řeklas něco jako. Až budu mít velký prsa a velký zadek a nikoho ani jeden mít nebudeme, tak spolu začneme chodit a pak se vezmeme." Předváděl mým hlasem z dětstvím a já se Zasmála. Smích mě hned přešel když byl u mě blíž než před tím. ,,Teď bych řekl, že je tvoje postava dost dokonalá na to, aby jsme uskutečnili tvé přání, nemyslíš?" Zeptal a skousl si ret. Sakra. Tohle jsem nechtěla. Nebo chtěla? ,,Lougii.." Ano vážně mu tak říkám. ,,Já.." ,,Projedou nemluv, Stephii" Bohužel jsem nestihla nějak reagovat, protože se mi přisál na rty.

Pohled Rafe

Ne, ne, ne, ne, neeee! Co se to teď stalo. On ji líba! Ne! Kurva! Ona. Je. Jen. Moje. Asi vybouchnu vztekem. Sledoval jsem je ale už jsem to dlouho nezvládl. Vlezl jsem do svého pokoje Třískl dveřmi od terasy a hned se vydal dolů.

Pohled Stephanie

Uslyšela jsem třísknutí. To mě donutilo se konečně odtrhnout od Logena a podívala se od kud zvuk vysel. Bylo to nejspíš z nějaké terasy. Podivala se zpět na Logena a zvážnila. ,,Musím jít... promluvíme si zítra." Špitla jsem a vběhla do hotelu. Vsimla si mě paní na recepci a já hledala únikový východ. Pohledem jsem vyhladala vytah, který se zrovna otevřel a v něm stál vytočený Rafe. Když zaváděl svým pohledem na mě, tak jako by to z něj vše spadlo. Sledoval mě zas tím bolestivým pohledem. Šel pomalým směrem ke mně a já k němu. ,,Slečno, Thorton.." Řekla naštvaně paní na recepci. ,,Jo já vím.. dejte mi minutku." Řekla jsem a hned se otočila zase na mého Rafa. Sakra! Zase jsem to řekla. ,,Co tu děláš, Rafe?" Zeptala jsem se spíše nechápavě. ,,Zmizela jsi a já tě hledal. A dokonce tě našel." Usmál se na mě tím svým okouzlujícím úsměvem. ,,Super... našel si mě a teď zas můžeš odejet domu. Jo a buď tak hodný. Pokud ti na mě někdy záleželo, tak mi slib, že nikomu neřekneš, kde jsem. Dik. Měj se." Celou tu domu jsem se mu koukala všude možně jen ne do očí. Trhlo mi to srdce to říct a kdybych se mu koukla do těch jeho modrých očích, tak bych se v nich, tak utopila, že bych nebyla schopna mluvit. Proto jsem se sebrala a odešla zpět k recepci. ,,Slečno Thorton.. už nám dlužite víc jak 200 dolarů. Takhle to dál nejde." Ztezovala si. ,,Prosím.. poslední den. Zítra do 12 vám to dám a když ne, tak vypadnu, ale prosím. Poslední šance." Zaprosila jsem.  ,,Poslední šance!" Řekla přísně a já s prikyvnutim odešla k sobě na pokoj.

Pohled Rafe

Jakmile Stephanie odešla šel jsem k recepci. Strašně mě bolelo co mi řekla, ale věděl jsem že lže. Nepodívala se mi ani do očí, proto s ni musím znovu mluvit. Došel jsem k recepci. Ta ženská ke mně zvedla pohled a nechápavě se na mě podivala. ,,Chci vědět číslo pokoje, te holky, která tu teď byla." Řekl jsem ji bez jakýchkoliv emocí. ,,To vám nemůžu říct. Jsou to pravidla. Jedině že by jste byl policajt, což nejste." Řekla a sklopila pohled na papíry co měla před sebou. ,,A co kdybych zaplatil za ní to ubytování?" Zeptal jsem se v naději v hlase a ona se na mě překvapivě podivala. ,,Prosím..." dodal jsem. ,,Fajn.." Povzdychla si. ,,Je to 122 dolarů." Řekla a já ji hned předal peníze. ,,Její pokoj je v prvním patře číslo 44." Řekla a já šťastně kyvl.

Stal jsem před jejím pokojem a nevěděl co mám říct, nebo co udělat. Prostě jsem jen tak stal opřeny rukou o dveře. Nakonec jsem se odvážil a něžně zaklepal. Po chvíli jsem slyšel kroky a následně otevírání dveří. Koukl jsem hluboko do jejich nádherných oči, která tak miluju. Miluju jí celou.

Konečně tu je nová kapitola!!! Omlouvám se že jsem nic nevydala, ale měla jsem maturitu, tak to snad chápete. Teď už mám všechno za sebou takže bych se mohla opět do toho dostat. Jen mám jediný dotaz. Čte to ještě někdo? Chcete další kapitoly?

-RONNIE