{Stephanie Thornton} I will always choose you.《Rafe Cameron》

Miluješ mě?

,,lhala jsi mi." Bylo první co jsem řekl. ,,Cože?" Zeptala se nechápavě. ,,Musíme si promluvit." Řekl jsem a bez pozvání jsem vešel do jejího pokoje. Popošel jsem až doprostřed jejího pokoje. ,,To co si Řekla dole byla lež. Nechceš ať odjedu. Chceš abych zůstal. Chybím ti totiž tak moc jako ty mě." Řekl jsem a koukl si hluboko do očí. ,,Rafe.." povzdychla si. ,,Ne! Řekni mi do očí že ti nechybím, že mě nemiluješ a já slibuju že je to naposledy co mě kdy vidíš." Řekl jsem a chytl ji za tváře. ,,Rafe... mezi námi je konec. Ty mi nevěříš v tom že jsem tě nepodvedla a očividně Nechceš mít se mnou dít-" nestihla to doříct, protože jsem ji skočil do řeči. ,,Ne! Ja... omlouvám se. Představ si že by si byla v moji situaci, Chápeš? Myslel jsem si že nikdy nebudu moct mít s tebou dítě, ale kvůli tobě jsem šel k lékaři a zjistil že můžu. Stal se zazrak a já budu nejšťastnější chlap na světě, když budu mít s tebou dítě. Miluju tě Stephanie. A omlouvám se za všechno. Prosím odpusť mi. Udělám cokoliv, Lásko." Prosil jsem jí a cítíl jak mi ukapla slza. Stephanie mi palcem setřela par slz a nakonec mi pohladila tvář. ,,Potřebuju čas, Rafe.." zamumlala. ,,Ty chodíš s tím který tě před hotelem líbal že jo?" Řekl jsem sklesle a zklopil hlavu. ,,Ty mě sleduješ?" Zeptala se trochu naštvaně. ,,Ne.... Tohle všechno je náhoda. Myslím ten stejný hotel je náhoda a aji to že shodou okolností jsem seděl na terase a viděl vás." Když si vzpomenu na ten moment, Bodne mě u srdce. ,,Nechodím s ním. Ani bych s ním nechodila. Jen se nechal trochu unést..." Řekla a odstoupila ode mě krok. ,,Dej mi čas do zítřejšího večera. Prosím." Dodala. ,,Dobře, jen mám ještě jeden dotaz." Řekl jsem a Steph přikývla. ,,Usneš hned? Nedělá ti problém spánek? Nechybim ti? Nemyslíš na mě, když usínáš?" Řekl jsem a Stephanie si povzdychla. ,,Jestli bude po zítřku konec. Chtěl bych tě u sebe mít aspoň naposled." Zamumlal jsem a citil jak se mi oči plní slzami. ,,Máš pravdu, chybí mi tvoje přítomnost." Řekla a mě se rozzářili oči. ,,Takže pojď ke mně." Řekla a odhrnula kus peřiny, pod kterou jsem se zachumlal.

Otočil jsem se na bok a sledoval ji jako ona mě. ,,Jsem unavená. Ráno vstávám do práce. Takže asi dobrou." Nervózně se usmála a otočila se ke mně zády. ,,Dobrou noc. Miluju tě z celého srdce, Stephanie Thortonova." Zašeptal jsem. Nečekal jsem že by mi to zopakovala, ale byl bych za to rád.

Asi po půl hodině jsem slyšel jak spokojeně oddychuje. Otočil jsem se k ní a obejmul ji ze zadu kolem pasu. Chtěl jsem si ji přitáhnout ještě blíž k tělu, ale ona to udělala sama ze spaní. Polibil jsem ji do vlasů a upadl do říše spánku.

Pohled Stephanie

Ráno mě probudil ten otravný zvuk. Budík. Bohužel jsem na něj nemohla dosáhnout, protože Rafove ruce mě tiskl dost silně. Jako by se bal že mu uteču. Nebo že mě ztráti. Nad touto myšlenkou jsem je jemně usmála a začala ho pomalu budit. ,,Rafe... Rafe... potřebuju vstávat." Zašeptala jsem. Rafe něco zamumlal a nakonec se probral a povolil stisk. ,,Ehm, promiň.." zamumlal a já konečně vypla Budík. ,,V pohodě... no. Musím vstávat a nachystat se." Řekla jsem nervózně. ,,Jo, já... půjdu." Usmál se také nervózně a vstal z postele. ,,Uvidíme se." Dodal než zabouchl dveře.

V práci

,,Ahoj.." Řekla jsem nervózně Logenovi. ,,Ahoj.. víš ten včerejšek. No jak to vidíš?" Zeptal se a nervózně se podrbal na zátylku. Přišla jsem k němu za bar a nalila si sklenici vody. ,,Hele... já. Nevím jak to říct, ale.." ,,Miluješ pořád toho tvýho co.." skočil mi do řeči. ,,Logie... mám tě ráda, Vážně." ,,Ale Miluješ jeho." Opět mi skočil do řeči a já si pozdychla. ,,To je v pohodě. Chápu tě. Jen doufám že budeme aspoň přátelé." Řekl a já se na něj usmála. ,,Jasně." Řekla jsem a obejmula ho.

Dneska byla v práci zatím pohoda. Teď je něco kolem oběda a máme jen dva stoly, takže máme čas dělat kraviny a kecat. Z ničeho nic cinkl zvonek u dveří a já se otočila abych viděla kolik lidi k nám jde. Byl to on. Vždycky když na něj na moment zapomenu, tak se musí objevit.

Přišel k baru a zářivě se na mě usmál, při čemž mi koutky mých úst cukali také do úsměvu. ,,Ahoj, Stephanie. Řekl jsem si že si tu skočím na oběd a ještě se tě chci na něco zeptat." Usmál se na mě a pak přesunul vařící se vzteky pohled na Logieho. ,,Ahoj, jasně. Běž si sednout. Přijdu za tebou." Řekla jsem klidným hlasem a Rafe mě poslechl. Jeho pohled směrováný na Logieho, ale nezmizel. ,,On mě chce zabit?" Zeptal se pobaveně Logie, ale když jsem se na něj podívala pohledem jakože to není k smíchu, hned zvážněl. ,,To je on. Však víš... no ehm.. Rafe." Zamumlala jsem. ,,No a vždycky byl docela dost žárlivej a když říkám dost, myslím tím vážně dost, takže se mu raději vyhybej obloukem." Varovala jsem ho a vydala se k Rafovi.

Přišla jsem k němu a on se konečně začal zajímat o mě a ne o Logena. ,,Tak co si dáš?" Zeptala jsem se ho. Šibalsky se na mě usmál a mě bylo jasné že ho napadlo něco šíleného. I když já šílenosti dost ráda. Rafe se postavil, tak ať je blízko mě a sklonil se k mému uchu a mě projel mraz po zádech. ,,Dal bych si tebe. A to sakra moc." Zavrčel a já se zachvěla. Pamatujete jak jsem psala že mi projel mraz po zádech? Tak teď nevím co bylo tohle. Rafe se ode mně odtahl a já si všimla těch jiskřiček v jeho očích. ,,Bohužel, tady to nejde, takže si dam jen ten váš kuřecí salát a vodu." Mrkl na mě a opět si sedl na židli. Bez váhání jsem kývla a šla mu připravit co chtěl.

Když jsem se k němu vracela už i s objednavkou, tak jsem si všimla jak se vražedně dívá na Logena. Přistoupila jsem k němu a položila mu talíř s pitím na stul. ,,Pořád tě očumuje." Zavrčel Rafe a já protočila očima. ,,Hlavně seď a nic nedělej." Řekla jsem mu a on se konečně na mě podíval. ,,Půjdeš se mnou zítra na večeři? Chci si pořádně promluvit a tak..." Řekl a já si všimla v jeho očích smutek. ,,Prosím.." dodal. ,,Fajn. Vyzvedni mě tady v 8." Řekla jsem a v jeho očích záblesky malé jiskřičky na což se hned radostně Usmál. Ráda jsem mu dělala radost. Vždycky.

•••

Konečně jsem dorazila po práci na hotel a mam hned namířeno na recepci doplatit svůj pobyt. ,,Dobrý den, mám ty peníze, tak kolik jsem vám dlužná?" Zeptala jsem se. ,,Nic včera to za vás zaplatil ten muž s kterým jste si tu povídala." Oznamila mi a já vykulila oči. Kyvla jsem a vydala se k výtahu. Hned jsem vytočila číslo Rafa.

R: Ano?
S: Na jakém pokoji jsi?
R: Druhé patro pokoj číslo 60.
S: Ok

Hned jsem zavěsila a vydala se k němu na pokoj.

•••

,,Nechápu proč si to za mě zaplatil, ale tady máš peníze!" Vypustila jsem ze sebe sotva mi otevřel. ,,Peníze nechci.." usmál se na mě a pak odstoupil ze dveří. ,,jdeš dal?" Zeptal se. Jen jsem si povzdechla a vkročila dovnitř. Jeho pokoj byl oproti tomu mému mnohem luxusnější. Sedla jsem si na jeho postel a on zaujmou místo vedle mě. Otočila jsem hlavu k němu a pohledla mu do oči. ,,Rafe nechci aby si za mě platit, takže si ty peníze ode mě prosím vem" Řekla jsem a natahla k němu ruku s penězi. Rafe zakroutil hlavou a mou ruku od nej odtáhl. ,,Řekl jsem že nechci peníze." Řekl. ,,A co teda chceš?" Zeptala jsem se nervózně. Docela jsem se jeho odpovědi bála. Hluboce se mi podíval do oči a odpověděl.: ,,Aby jsis přiznala že mě miluješ."

Pokračování příště...

Tak co chtěli by jste aby Stephanie a Rafe byli zase spolu?

-RONNIE